Zbláznil se už za svítání
Vzbudil jej papoušek
blumající dárek z lásky
zabalený v kleci
jako v povinnosti vánoc
Jedl jablíčko
a vždycky trochu ožil
když se probuzená hrouda hlíny
pod peřinou převalila
doufaje
že se sama trochu zkypří
“Mé bílé zvíře zešílelo...”
opakoval si hrdě
Udělal všechno bílé
všechno černé v sobě zasadil
a všechno bílé
jej při tom sledovalo
hladilo mu vlasy
pomáhalo sázet
zalévalo
bylo při tom
když prvně vyrašila žlutá
dalo světlo
až přišla zelená
zelená... Přešla po přechodu
já šel trochu za ní
a než jsem stihl popoběhnout
začalo to cvakat pomaleji...
Tak stál
na krok
od smrtelně rychlých vozů
a čekal až to začne jinak
cvakat... Jektaly mu zuby
nemohl to zadržet
Viděl před sebou
v zebře
Všechno bílé
---
---
---
a na dosah cizí ruky
svůj rudý plod
Zarazil se o jazyk
Všechno bílé lásko
všechno bílé ti skočilo do očí
a vidělo mne sklízet
mizet
jíst a kouřit zbylé
natě a listí
a pálit všechno to
jiné
černit všechno do sebe
a zapalovat strnistě
jako falešnou touhu odejít
Všechno to bílé zešílelo
a přestalo se na to černé dívat
i když bylo slyšet
že se něco mění
že procitají další zvířata
Tušily se barvy...
To Bílé
už sílelo nazpaměť