|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Noc sv. Mikuláše
Probral se za kotelnou. To nebyl perník, odplivl si do zimy, to byl střelnej prach.. Vyvrávoral se mezi paneláky. Sníh padal, jako by se ženilo. Na chodníku u telefonní budky našel anděla.
„ Hochu, tos nevybral..“ poznamenal a obešel bílé tělo. Splývalo se sněhem. Skoro se rozpouštělo. Na škole jednou dělali podobnej pokus s modrou skalicí.. Třeba to má bejt, kaluž z anděla, třeba tu na jaře porostou kytky, nebo tak nějak.. Teda všecko kromě žlutých vlasů. Ty nesplývaly.
„ Vypadaj na tom sněhu jak psí chcanky..“ řekl andělovi a zařehtal se, ale anděl se ani nepohnul.
„ Dělej, vstávej ! Nachcípáš se. Jestli si přilít pro mě, tak si tu stejně naprd. Zlatá to nebyla..“
Chytnul anděla v podpaží, zdvihl ho a opřel o budku, opatrně, aby mu neponičil křídla. Anděl byl z ženy, měl dlouhé řasy a místo uší – ouška. Líbil se mu.
„ Hele, anděli, nemoh bys mi ukázat prsa, když si ženská? Já bych si jen šáh, já sem vlastně nikdy nebyl s holkou, víš jak..“
Oprcat anděla. To by se brácha zbláznil. Říkal by, že kecám, že bych na to neměl! Ale taky ještě pořád můžu bejt mimo a ten anděl za chvíli zmizí, uvědomoval si.
Dál sněžilo a anděl hřál. Sníh mu tál na dívčí tváři.
„ Ty vole, anděli, si aspoň strážnej ?“
Přitáhl si od popelnic krabici a sedl si naproti motýlímu tělu, aby mohl pozorovat, jestli nezmizí.
„ Jestli si strážnej, tak sem v piči. Z takový vejšky, to budeš vevnitř pěkně rozflákanej. Sem myslel, že budeš dávat majzla a pak mě někdy vezmeš nahoru. Takhle je to s náma na hovno, anděli..“
Ale nemusí bejt strážnej, vzpomněl si. Ještě dřív, v divadle, jsem hrával jednoho s mečem. Rozháněl jsem tam čerty: „Ustupte, mocnosti pekelné!“ a tak.
Protřel si dlaně a začal se kolem dívat po meči. Stačil by mu i úlomek, ale nenašel nic kromě láhve s troškou červeného. Nahnul si.
„ Chceš loka, snowmane ?“ nabídnul nehybnému tělu. Znovu ho napadlo, že by mohl anděla znásilnit, ale bál se ho dotknout, aby se nerozpadl. Vypadal jako sněhová královna řízlá labutí. A postavená z vloček.
„ Ale moh si mě líp hlídat, vole. Občas snim jak psisko.. Viděls někdy snít psa? Dělaj do vzduchu takový ty šukací pohyby, ocas stáhnutej, jindy- zničehonic- štěknou ostře do tmy.. nic prázdnějšího není, anděli, psí sny..“
Anděl se nehýbal. Seděl, opřený o telefonní budku, a sníh, který mu padal na meruňkovou tvář, už nestačil roztávat.
Vstal, trochu mu ten sníh z tváře vyfoukal a sednul si zpátky na krabici.
Seděl a pozoroval anděla.
Paneláky nad nima byly strašně vysoký.
„ Mám tě rád, anděli. Mám tě rád, protože si nezmizel..“
Mrzlo. Obrátil krabici, schoulil se do ní a usnul. V tom snu se anděl probudil, ale odlétnul bez něho.
|
|
|
