TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Pátek 27.12. Žaneta

Všechny rubriky

		Poezie

>		Poezie

> Klasické verše

> Básnické slovo

> Všehochuť

> Teorie poezie

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

hořce
Autor: kawa (Občasný) - publikováno 12.3.2004 (20:13:39)

opřen o starou kostelní zeď

nohama na zemi

a hlavou v tichu až do bolava

prorůstám

větvovím památných lip

Hmátnou po mně beránci červánci

jak slunce krvavou hubou seřízne den

Pod lesem dvě hnědé skvrny

srny

špatně je vidím

ale jsou dvě

Už mě to nese pomněnek vůně křičí

kukačka taky kolik let ještě

pokvet(o)u

hořce

Poznámky k tomuto příspěvku

Naty (Občasný,Redaktor) - 12.3.2004 > Pěkná. V kontextu jsem rozdejchala i beránky, srny a pomněnky. Moc se mi líbí: jak slunce krvavou hubou seřízne den		Body: 5

		<reagovat

Radovan (Občasný) - 13.3.2004 > jak slunce krvavou hubou seřízne den kolik let ještě pokvet(o)u hořce - tak to mě na básni vzalo nejvíc a zase chvílemi se mi ten styl zdál přehnaný (ke konci).		Body: 4

		<reagovat

afro (Občasný) - 13.3.2004 > Slušnej kousek! Hlavně první dvě strofy jsou moc pěkné. Je legrační jak všichni prorůstají - no, alespoň mám pocit, že tohle slovo už jsem v básni viděl použito móóóckrát (já v tom jedu nejspíš taky... a pokud ne, tak to napravím).

		<reagovat

Kelly (Občasný) - 15.3.2004 > viz Radovan, ale narozdíl od Naty jsem nerozdejchala ;o) ale nálada líbí...		Body: 4

		<reagovat

Zrušit obrázky Zrušit větvení

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku

<jméno

e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je deset + sedm ?

Napsat autorovi (Občasný)