Stojaté vody poezie je čas od času nutné rozvířit nějakým novým patvarem. Zejména haiku, kolem jehož pravosti a dokonalosti se vedou největší debaty i spory, přímo vybízí k novátorství. Všem teoretikům totiž zavřete ústa v okamžiku, kdy stvoříte novou literární kategorii.
Jako první se chopila hozené rukavice Naty sepsáním památného óhaiku:
Ó, jak se vypíná tvé vlády chtivé mužství! Ó! Jak se vypíná?
Chopila jsem se nelehkého úkolu a pokusila jsem se také slátat óhaiku:
Ó, jak krásná byla v tom erotickém prádle! Ó, jak krásně bila!
Ó, konečně dožil se choť můj lepších časů! Ó, konečně dožil!
Myslím, že nastal čas porodu další haikové kategorie: drsaiku (rozuměj drsné haiku):
Na starém křesle špendlík s černou hlavičkou čeká na oběť
Ze staré ženy trčí špendlík rezavý Oba jsou mrtvi
V rezavé vaně zoufalec si s žiletkou hraje na oběť
Na staré hlavě trčí vlasy zježené Učesat nejdou
Řiť ve dni raném v kempu za velkým stanem třu harmasanem
A na závěr ještě dva haikrostichy a jeden doublehaikrostich (autorská práva na pojmenování nové odnože vlastní Igor Indruch):
Mlaskaje ničí |
Oblíbený můj vaťák |
Larva pitomá
Po dobrém jídle |
Rektální už krajinou |
Duní zlé větry |
|
Mol v mžiku jednoM |
Ohryzal kdysi dávnO |
Leta spící šáL |
Pakliže vám ani jedna z nových kategorií nesedne, můžete se pokusit o alihaiku (aliterační haiku). Vybírám jedno ze své autorské kůlničky:
hřívou hojnosti hladí horko hřbety hor hovada hryžou
Ve skrytu duše doufám, že nové kategorie neupadnou v zapomnění. Koukejte se činit, milí Totemáci! :o) |