Dahlovy čarodějnice chtějí všechny děti proměnit v myši. Jejich plán vyslyší chlapec Emánek, jehož babička si ví s čarodějnicemi rady. Avšak než je babiččin plán uskutečněn, je sám Emánek proměněn v myš.

Hororový příběh babičky a jejího vnoučka Emánka se odehrává na čtyřech malých loutkových jevišťátcích a na předscéně, kde vystupují „živí“ herci. Babička, Emánek, a maloměšťácká rodinka jsou ztvárněni marionetami na drátě (výprava B. Čechová). Hlavní čarodějnice, obsluha hotelu Bohdaneč, pošťák a lékař jsou předvedeni náramně živými herci.

Babička si okamžitě získá dětské publikum kouřením doutníkům a nevraživým přístupem k mléku, které považuje za nezdravé. Je oděna do žluté skautské košile, kraťasů a silných teplých podkolenek. Tvář této moudré ženy je vrásčitá, neboť na pleť používá kouř z doutníků. Zato její vnouček Emánek ví, že má pít mléko a dokonce se dobrovolně myje.

V první části příběhu se setkáváme s babičkou a jejím vnoučkem v jejich domově. Idylka soužití babičky a Emánka je poprvé narušena příchodem pošťáka, nesoucího babičce penzi. Pošťák (Marek Bečka) předá babičce penzi za asistence sousedovic psa, zakousnutého v jeho noze. Zde se poprvé projeví babiččina prozíravost, když na pošťáka volá, v které zatáčce nemá jet rychle, či kam spadne, když nebude dávat pozor na můstku přes potok. Jak pošťák dbá na babiččiny rady se dovídáme z kvílení nebohého muže i ze zvuků ohýbaného železa jeho kola. Emánek pak za peníze z důchodu pořídí babičce nové doutníky a noviny. Z novin se babička s Emánkem dozvědí o únosu malé dívenky osobou s kokrhelem. Babička okamžitě vytuší, že únos má na svědomí čarodějnice, kterým nejvíce páchnou čisté a vymydlené děti. Babička okamžitě posílá Emánka na zahradu, aby se ušpinil, což vedle mě sedící maminka nesla se značnou nelibostí.

Podobných peripetií je v inscenaci více než dost, aniž by diváci byli přesyceni množstvím nápadů či by se příběh rozpadal. Inscenace tak neztrácí na tempu a nemá hluché místo.

Když Emánka začne ohrožovat čarodějnice (Radek Beran) přímo v jejich zahradě, babička si nechá napsat poukaz do lázní a s Emánkem tam odjedou.

Již ve vlaku do lázní (jednotlivá kupé jsou vytvořena všemi třemi dolními jevišťátky) se seznámí s Brunem a jeho rodiči, jejichž soužití zdaleka není tak idylické jako Emánka s babičkou. Zvláště pak Brunova maminka, která se bojí myší, je přesně charakterizována hysterickým hlasem (Kristina Maděričová).

V hotelu v Lázních Bohdaneč zrovna probíhá sjezd proradných čarodějnic. Když se na jevišti objeví hlavní čarodějnice (Vít Brukner) a v pozadí všechny čarodějnice účastnící se sjezdu, zatrne nejen dětem. Zelené čarodějnice B. Čechové dávají jasně najevo, že jako nadpřirozené bytosti nepatří do světa lidí, a možná i proto trochu ve své pravé podobě připomínají mimozemšťany.

Emánkovi se (za liknavé Brunovi pomoci) nakonec podaří zrealizovat babiččin plán a všechny čarodějnice proměnit v myši, takže všechny ostatní děti jsou zachráněni od jeho (a Brunova) osudu. Příběh nakonec dopadne dobře i pro Emánka a jeho babičku, byť se tak stane poněkud nečekaně. Tato závěrečná scéna vyzněla na premiéře velmi cituplně.

Z celé inscenace čiší tradiční „Buchťácké“ kouzelné hračičkaření, na kterém jsou postaveny jednotlivé scény děje. Inscenace však působí kompaktním dojmem. Možná je to i tím, že se tentokráte drželi prověřené stavby cizí předlohy.