Jednoho dne mě napadlo

vzít si na vycházku nůž

a celé to směšné divadlo

chladnou ocelí skončit už.

Proklínám Tebe, lidská pýcho -

zříkám se svého práva žít;

duše má slyší již vonivé ticho -

nenechám ji dál živořit.

K čemu je láska, k čemu touha -

rukojeť sevřela moje pěst;

život je ke smrti cesta pouhá -

naposled alea iacta est.

Já tedy dal své sbohem světu

a v jemné vůni jasmínu

přidal na louce k barvám květů

ještě i barvu karmínu....