Spiknutí?

Dveře se otevřely.

„No konečně, kdes’… co se ti stalo???“ Miky měl celý triko od… asi kečupu?

„Ále, to je další věc, proč jsem tě volal,“ řekl hodně rezignovaně. „Pojď se schválně podívat. Myslel jsem si, že to je rajskej protlak, ale koukni na plechovku!“

Podíval se. Stálo tam, kupodivu, rajský protlak… vlastně ne! Rajský PŘETLAK! Teda, taky by si toho nevšimnul! Stejně ale řekl: „A proč sis to koupil?“

„Neblbni. Je to spiknutí! Někdo dělá spousty takovýchhle věcí. Hele třeba tady – balená voda. Se schválně napij!“

„Radši ne-e... ... Proč, vždyť je to voda, ne?“

„Tak si jen cucni!“

„Tak jo, no, ukaž... ... ... Bléééé! Vždyť je to slaný!“ Prohlídnul si flašku… áha. Balená voda MOŘSKÁ!

„Nebo tady!“ Miky se rozjel. „Hele. Potřeboval jsem sáčky na svačiny, jenže byl v tom jen jeden… zaplácnul mi celou skříň! Svačinový sáček MAKROTENOVÝ!“

Skříň ani nemusel otvírat, trčelo to všude kolem.

„A… Hele, a proč tys' přišel bosej?“ všimnul si najednou Miky.

„Hm, … Jsem si byl koupit boty, a oni že prej mají nějaký celobotky, a byly hezký, tak jsem je vzal, že jo. Jenže, jak jsou celý uzavřený, tak se do nich nedá nikudy vlézt!“