Jak se zotavuju z mánie...
Blbě (konec příspěvku)
5.února 2004, bylo osm, bylo ráno (a ještě je) ale budík nezvoní. Já se probudil takříkajíc přirozenou cestou. Musel jsem totiž, přirozeně... vlastně velice naléhavě...
A pak, protože je čtvrtek, tak jsem si šel koupit Mladou frontu DNES. Je tam televizní program a trafikantka je taková kocič... né, dnes už né, je to usedlá starší korpulentní dáma, která to tam vopravdu nemá lehký... v trafikantský budce samozřejmě záchody nebejvaj (ona chodí po 10.hodině do hospody - a musí chodit pravidelně, protože jinak přichází o zákazníky). Přestože má tahle novinová squaw ve své "psí" budce elektrický topení, pokud jsou venku mrazy, tak tam ta obstarožní mademoiselle pěkně vymrzne - v zimě vídávám, jak je navlečená do kupy svetrů a přes to tlustej kabát pamatující "Kasierrock této fazóny", jak zpíval kdysi Jirka Suchý.
Paní trafikantka je ke mně vždycky milá - je to sice náramně ukecaná osůbka, ale pokud přijde zákazník s velkým "Z" (například já, vlastně tohle zejména), ihned přeruší svý okecávky o ničem a s jinejma a obslouží ho. Takže i mě považuje za Zákazníka a proto jsem jí "kočičko" neřekl - protentokrát. Jenže dokud mám tyhle choutky, tak záchvat mánie ještě neskončil. To přece logicky vyplývá... ale já přece těm ženskejm nechci ublížit, já je chci jenom šokovat... jenže i tohle je symptom choroby. Pan docent (tedy psychiatr) se tentokrát pěkně seknul (nebo setnul ?). Ona už se ta moja predrahá mánia naštěstí trochu dá ovládat vůlí - když jí (nebo ňáké jiné) nechci říct „kočičko“, tak jí to prostě říct nemusím, přestože k tomu cítím obrovskou chuť... a proto se ta postarší trafikantka mojí kočičkou nestala. Zatím. Ale kočičkou se asi nestane nikdy - nemá na to postavu - je totiž korpulentní, vlastně né tak kór pulentní, spíš jenom tak malinko pulentní - takhle to kdysi říkával Felix Holzmann, jehož vejšplechty jsem si koupil nahrané na pásku... drahej pane, když mám kluka nechat učit hrát ukulele, tak přece musím vědět, kde ten pan Kulel bydlí.
Právě mi volala švagrová, že ke mně jede, tak jsem to na ní zase vyzkoušel. Tedy - tu kočičku.
„To si každá ráda poslechne, pokud přitom neděláš ještě něco, co ona momentálně nebo vůbec nechce...“ povidá...
A Monice se to líbilo taky - to je ta kočička s šestiletou dcerkou, co mi chodí pravidelně nakupovat - odstraňuje tím pozdní následky tý pitomý dopravní nehody z roku 1996... jó - tuhle nákupní službu mám na předpis od obvodní doktorky. Takže já se mezi lidi moc nedostanu a zbejvá mi jenom TOTEM a moje dávná squaw z Jeseníku. Ta mi včera udělala radost: řekla jednomu středně vysoce významnému místnímu podnikateli (má podíl na Městské nemocnici Jeseník), že na jeho výhodné nabídky kašle a takzvanou "mrtvou duši" mu dělat nebude, protože už je v důchodu a nemá chuť se ve svým věku rozčilovat na komunistickejch schůzích. A on jakési "mrtvé duše" potřeboval, aby od Kraje Volomouckýho (nebo kýho čerta) dostal nějakej grant na zřízení zařízení pro mentálně postižený vosoby, což prej nemá v kraji jesenickým vobdoby.
„Von má peněz doslova nasráno a přitom chce vod státu vypumpovat, co se dá. Nejhorší je, že ti podělaní komouši mu to baštěj.“ ulevila si do telefonu moje letitá squaw.
„Ty komunisty na těch schůzích, to myslíš vážně, kočičko ?“ ptám se udiveně.
„Úplně všichni sice komouši nejsou, ale je jich tam prej většina.“
„To mě asi bude něco stát.“ konstatuju věcně.
„Co by tě to mělo stát ?“ ptá se moje squaw jakoby nechápavě.
„Peníze, jako vždycky. Ty už jsi mě už stála peněz, že by se za to dal zpronevěřit celej život, což jsi mi taky vod roku 1976 udělala.“
„Ty seš ale drzej - no je fakt, že jsem tu přišla o dobrýho doktora a nejbližší s touhle specializací je až v Hanušovicích.“
(od Jeseníku asi 80 minut osobním vlakem nebo 65 minut rychlíkem - přes hory se tam ty vlaky plazijó pěkně pomály).
Faktem zůstává, že moje squaw bydlí v regionu, kde byl nedostatek pracovních míst pro vysokoškoláky už za komunistů, když jsme měli právo na práci všichni. Jenže na jakou práci ? Raději jsem za ní 20 let na víkendy dojížděl, než abych za ní stěhoval... a kdo měl jakoukoliv šanci se z Jeseníku odstěhovat "za lepším", tak většinou neváhal... ono se totiž vyplatilo odstěhovat se i za lepším šéfem, člověk si aspoň ušetřil nervy... ale ona se tam narodila, jsou to přece její hory (tenkrát ještě naše společné). Takže moje squaw se ostře postavila panu velkému podnikateli, kerej je (bohužel) doktor, čímž o něj po odborný stránce "přišla". Předtím s ní byl totiž náramnej kámoš... ale znáte tyhle zpupný podnikatele. Jak jim někdo nevyhoví, je rázem v jejich očích ten špatnej...
Navštěvovat se s mojí squaw od mojí dopravní nehody nemůžeme. Párkrát jsme to zkusili a výsledkem byl vždycky záchvat. U mě ! Ta bouračka mě natrvalo psychicky tak rozhodila, že se mi mění nálada co dvě hodiny. Když je s tím člověk doma sám, dá se to vydržet. Ale s kýmkoliv jiným, počítaje v to i osoby nejbližší, je to hrůza. Krátkou návštěvu snesu, ale nesmí u mě spát. To už pak krátká návštěva není. Trasu Jeseník-Praha ujede rychlík za 6 hodin, při přestupu v Zábřehu (s rizikem, že si až do Prahy nesedne) 5 hodin a něco. ČD přece omezily vlakové spoje téměř na nulu... i z Jeseníku.
Takže abych tu epizodu uzavřel - moje kočička se ostře postavila místnímu magnátovi a zaslouží si ode mě nejen obdiv, ale i pomoc. Finanční zejména, protože má taky invalidní důchod... a přesto jí fandím. Komu jinýmu bych měl fandit, když ne jí ?
Právě jsem řekl „kočičko“ obvodní doktorce do telefonu. Mám si tam k ní dojít pro recept na diazepam... jinak svůj trpký úděl nese statečně. Recept mi předala sestra neurčitého věku, která kočičku s úsměvem absolvovala a ještě jsme spolu klábosili o lidský poctivosti, přičemž ona dala lekci mně ! Posledně mi totiž došla i pro léky, něco se doplácelo, já se splet' a dal jsem jí víc a vona mi to vrátila. Přitom jí smím říkat kočičko a ani sanitku kvůli tomu nevolá - hodná holka ! (asi tak padesátka).
V lékárně jsem s kočičkami žádnej úspěch ani nečekal. Pan magistr na to tak nějak nevypadal. Vydal mi 100 Diazepamů a věnoval svou ctěnou pozornost dalším vetchým důchodcům. Já jim přitom přes ramena četl recepty a řikal jim podle předepsanejch léků diagnózy - ó, jakouže ti staříci a stařenky měli radost ! Pokud jsem si nebyl jist... doktoři přece děsně škrábou - jak krásná to výmluva !
Když sem byl ve svý voblíbený lékárně, tak jsem se zase rozšoup. Ona ta čtvrť k tomu přímo vybízí. Tentokrát ne v těch elektropotřebách, já už vlastně vodtamtud nic nepotřebuju a tamější elektrokočičce sem se moh akorát vomluvit, což můžu udělat i jindy - já se rozšoup' v potravinách, což bylo mnohem levnější a veľa mi chutilo. Horší už to bylo s domluvou - po hlavní třídě supěly auta a tramvaje, ONA byla odněkud z Ostravy (podle přízvuku), nerozuměla mně, já nerozuměl jí - a vona nepochopila, že když je venku rambajs a jejich kšeft je doslova u kolejí, tak že prostě řvát musí. Ba ne, ty mou kočičkou nebudeš, drahoušku. Ten vostravskej přízvuk by mi nevadil, mně vadila ta její tupost... ale bramboráky měli výtečný. Pak tam měli takovej eintopf - kuřecí něco s francouzským jménem... vona mi nedokázala česky ani ostravsky vysvětlit, co v tom vlastně je zabalenýho (záhada v těstíčku - tak bysem to pomenoval já).
Takže sem zasejc doma, cejtim se fajn a eště mi přivezou voběd (dneska by snad ani nemuseli...). Tak vám aspoňvá povim, jak rázně sem si poradil s automatickejma vopravama ve Wordě. Mám Win 98 (slightly obsolete, ale k tomu hlemýždí procesor Cele[r]tron 400). Stiskl sem Start -> Najít -> Soubory & Složky a hledal sem *.lex a z toho vyhledávacího vokna sem ty slovníky házel rovnou do koše. Kdybych teď vymazal koš, tak bych musel přeinstalovávat celýho Word-a. Takhle si jen blinknu na koš a zvolím Obnovit vše... a hned uvidím, co sem napáchal za chyby. Jenom nezmáčknout Vymazat vše... já se juknul do Nápovědy tohodle Worda a možnost ouplně vypnout automatický vopravy sem tam nenašel. Možná sem hledal blbě, prostě sem nenašel nic.
To by snad pro dnešek stačilo. Vám určitě. Děvčatům se omlouvám, že jsem se včera takhle choval a blbě psal, ale to víte, mánie je horší než orgie... jó, zvolil sem "Obnovit vše" a v souboru je náhle plno chyb. Vietě, čo ? Já je tam nechám.
|