Malá dívenka zatočila červenou školní brašnou s obrázkem Pikachu a bílou botou s mašlí kopla do hromádky spadaného listí. Zavířilo ve vzduchu. Vítr se opřel do utržených dveří zrušeného záchodku, vrzaly v jednom akordu s kvílením meluzíny a bába Smrt táhla ulicí vozík s lahvemi od piva a starými krabicemi, svázanými v bezútěšné balíky. Bába Smrt. Vyzáblá, v teplácích a šesti, léta nepraných svetrech, navlečených bez ladu na sobě.
Holčička zdvihla hlavu a zahlédla její potácivou siluetu, tlačící svůj úděl do kopce k barákům kolonie. Trochu jí děsila, ne nepodobná kostlivci ze školního kabinetu, který na ni vybafl vždycky, když přišla pro pomůcky do hodiny. Baf! Zacvakal na ni zažloutlou zubní protézou a vztáhl chtivě kosti prstů. Zabiju tě, ty cikánská děvko! Plížila u protější zdi a nespouštěla z něj oči. BAF!
Stará se zastavila a holčička viděla, jak namáhavě oddechuje. Popošla blíž a strach překonala zvědavost. Je to cvok. Měli by jí zavřít do blázince. Řekla to jednou máma a teta Agnesa se zasmála svými rudě namalovanými rty. Cáklá jo, ale neškodná. Neškodná bláznivá baba.
Holčička se uchichtla a pak se rozběhla z kopce a protáhla se kolem rezavého vozíku. Bláznivá, bláznivá…
Hubená paže se pohnula až příliš rychle.
Křup.
Bába Smrt se dál potácela kopcem ke kolonii a vozík vrzal svou namoženou písničku.
Bílá mašlička se pohupovala mezi lahvemi od piva.
|