Písnička pro Kelly number two.
Tajně milované šéfredaktorce - pro radost ?!?
Plavala Kellička po Dunaji,
pisálci se za ňou kolíbají.
Autorskej svaz — na ni čeká,
činnost jí zastaví, jinejm nechá.
Počkejte, ouřadi, já vás prosím,
nechte mě, vždyť přece sukni nosím.
Pod ní pero — a kalamář,
na zádech tašku a v ní slabikář.
Poplavu třeba do Gabčíkova,
kanálem Quentina Bubakova.
Propluju snad — i turbínou.
Jen ať mi nechodí za Gábinou.
Pluju si tichounce po Dunaji,
plachty se větrem až nadouvají.
Přišla vlna, — a né malá,
v ní jsem se neslavně udělala.
Teď je můj Titanic kýlem vzhůru,
mizerná příhoda bezesporu.
Ze břehu teď — pomoc čekám.
„Nem tudom Magyarom“ trapně hekám. |