Sleduji šikovnou sestřičku - jak nabírá mi krev,
vzpomínky třou se - jak ryby v potoce.
Milostný kousek nasává,
mávám času - kdy bylas ještě modrá.
Modrá v mé mysli a vzácná - tak moc - bez rány.
Přikládám kousek obvazu a zastavuji Tě.
Má krev... ležíš na lůžku a usmíváš se.
Inspiruješ mě.
Měkne mi z tebe mozek ,jak se usmíváš.
Mám z toho smíchu strach...
Musím ven... osahávám sochy ..
přivoním si k uschlým kytkám...
líbám lidi, které nemiluji...
a udělám si piknik na sněhu.
Tam kde se tak vyjímá moje "vzácná" krev...
|