|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Podívejme se z blízka na tento exponát:
"Vidíš?" prstem ukazuje na hlavu.
Světlo projektoru odráží od skel kulatých nepříliš moderních brýlí šmouhy na zeď a kreslí.
"Tady vpravo, ten velký černý flek, tak to je, kolego, beznaděj.
zamyšlený pohled stranou napůl úst: Větší jsem v životě neviděl.
Vlevo pak,pokračuje, ty objevující se a po několika minutách mizející bílé pulzující vakuoly, tak to jsou sny. I po smrti zůstali živé a opravdové. Tahle mrtvolka je vlastně takový objemný balíček protikladů."
krátká odmlka - v zamyšlení
"Ohromný mozek., jaký byl asi ve skutečnosti?"
"Nejspíš neschopný
neschopný života."
"Potkal jsem dívku, kdysi ji prý miloval. Možná ale jen chtěla zapůsobit., Jenže co by z toho měla?!"
Říkala, že
Kdesi v sobě má dům a v něm zahradu a taky stromy,
no spíš List od Nimrala.
No rozumíš tomu?
Málokdy prý promluvil.
I ona hodně mlčela.
Věčně si hrála s řetízkem.
"Taky řekla: "On říkal, že je [ vurvolf ].
Víte, kdo je Vurvolf?"
A pak se jen smutně usmívala a s tichým "Nashledanou". Nevěděl jsem. brzy odešla.
Myslím,že ho také milovala."
"Nic co bychom neznali. Další!"
|
|
|