|
|
|
Děvče jako plamínek Autor: Česťa () - publikováno 24.12.2000 (02:03:37), v časopise 27.12.2000
|
| |
Když jsem jezdil s kamarády na vodu,
sedával jsem u ohně, díval se do plamenů
a přemýšlel, jaká asi bude dívka, se kterou
budu jednou jezdit sám.
Děvče jako plamínek.
Když náladu mám tesknou a nechce se mi spát,
tak rozezvučím kytaru a začnu vzpomínat.
Na chvíle, kdy jsem v ohni svou dívku vídával,
ona byla plamínek a já se od ní hřál.
Když kolem všechno ztichlo a kamarádi spali,
zas na mne mává plamínek namodralý.
Dva rozžhavené uhlíky, to její oči jsou,
chtěl bych je zlíbat dřív než zase vyhasnou.
Teď na mne žhavé oči ve stanu pohlédnou,
vozím je teď s sebou i s dívkou pohlednou.
Ty už mohu líbat, stejně září tmou,
ale musím spěchat, ty dříve vyblednou.
Tak se mi splnila ta dávná touha má,
děvče jak plamínek, hřát ale musím já.
Oheň už zhasíná, milá šla spát,
o modrém plamínku dnes se mi bude zdát.
|
|
|