Karbaníci
(Jak náš táta hrál)
Když jsem byl chlapec malej, doslova outsider,
scházeli se farmáři tam u nás na poker.
Mezi nima můj táta, bledej jak kaolin,
zvyšoval si svůj adrenalin.
Máma u táty sedí, dolévá živiny.
Prosí ho, ať neprohraje další ceniny.
Smutně žvejká u stolu makrelu solenou.
Ve tváři má barvu zelenou.
Táta má oči jasné, vždyť koupil fullhanda.
Že sázet bude jako ďas, je jasná legenda.
Soused Black dorovnával, šňupal přitom tabák.
Čtyři esa držel, ten křovák !
Jednou mu karty našli, schovaný v rukávu.
Když jsou hoši pěkně ostrý, je to o hlavu.
Tihle však byli lepší, volali šerifa.
Tam vykrúcal se jako Xantipa.
Teď už jsem chlap jak hora, metr padesát pět.
Už jsem prolez všechny herny, teď se loudám zpět.
Kdybych si ve svým snění moh' ještě něco přát,
tak vidět zase tátu poker hrát.
|