|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Stařeček se upřímně zasmál, když zjistil, že za městem otevřeli nové divadlo s přiléhavým názvem „Fénix“. Nikdo nevěděl, kde se vlastně vzalo. Ze všech úst se neustále ozývalo, že patří všem. Stařeček už nebyl zvyklý chodit mezi lidi, ale tu novou pýchu městečka si nemohl nechat ujít. Vzal si svůj nejlepší oblek a vyrazil. Ani se nedivil, když procházel prázdnými ulicemi – celé městečko bylo v divadle...
U vchodu ho zastavila výstražná cedule - „Vstup pouze s maskou!“ Stařeček zakroutil hlavou nad svou roztržitostí, jak jen mohl zapomenout na takovou samozřejmost. Vrátil se domů a otevřel skříň. Byla plná masek. „Pro tuhle příležitost snad něco vážnějšího,“ pronesl stařeček nahlas a sáhl po šedém obličeji…
Za pár minut už vcházel do divadla. Vůbec ho nepřekvapilo, že se neplatilo vstupné, kasa ve Fénixovi úplně chyběla. Uvelebil se ve své oblíbené poslední řadě a čekal. Necítil se dobře – vydýchaný vzduch a neutuchající hluk. Bylo plno. Ozvalo se zvonění a několik lidí ztichlo. Za pár chvil se zvedla opona a doprostřed jeviště přivezl muž v černém plášti mladíka v kolečkovém křesle. Několik masek zatleskalo a někdo si odkašlal. Najednou bylo ticho. Mladíkovi bylo asi tak dvacet, přesto byl jeho obličej posetý vráskami a chyběly mu obě nohy. Měl nepřítomný a neuvěřitelně unavený výraz…
Za pár chvil se mladík v křesle začal podivně klepat. Vzápětí se začal svíjet v křečích a od úst mu šla pěna. Byl jako jeden velký nerv, do kterého je zapícháno tisíce malých jehliček. Každou vteřinu se ozvala bolest, pokaždé na jiném místě jeho podstaty a vyvolala další vlnu utrpení, o které neměl do té doby ani ponětí. Někdo zívnul a pár diváků (včetně stařečka) nuceně a slabě zatleskalo. Muž sebou však nepřestával v agóniích házet z jedné strany křesla na druhou. Navíc se divadlem nesl jeho nelidský řev. Po několika minutách utrpení se i s křeslem převrátil a spadl na zem. Rudý pramínek z jeho úst se smísil s prachem z jeviště - zemřel…
A pak spadla temně rudá opona a sálem prolétl bouřlivý potlesk jako pleskot křídel vyplašených holubic. Diváci byli nadšeni…
|
|
|