(Valčík na rozloučenou)
Končí ten čas, jenž dal tolik zelených mundůrů tkát,
odejdu do civilu sám, sbohem mám té vojně dát.
Sloužíval já dlouhé roky, však smím teď odejít,
když vláda už nemá pro nás ani ten erární byt.
Ač jsme už deset let v NATO,
jdem hlásit se na pracákách.
My zbraněmi vládnem staccato,
vláda však vzala to kách.
Už zítřek cesty rozdělí, k zasnění i k dálavám,
svítá a já se vrátit mám, pár slzí, víc nestíhám.
Armádu znám celé roky, těžké je loučení,
kasárny nám prodávají, civilní maj' práva mít.
Studená válka je pasé.
Jsou kousnutí jedovatá:
Horký vítr světem nese,
že hrozí teď válka svatá.
Svítá a v dálce ráno bdí, dojemný sen krásných dní,
poslouchej jak milý valčík na probouzenou nám zní.
Sen snít dlouhý a půvabný však zlé je mámení,
když blízko výtvor ďábla zřím - jedenáct, měsíc: září ! |