|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
slunce zahynulo
v láskyplném obětí
sněhobílých hor na horizontu.
čas světla se naplnil
a stíny se vynořily
z temných koutů.
dobily celou místnost.
bez boje.
bez odporu.
poslední ostrůvek
chrabrosti,
modrá záře obrazovky
šklebící se na mne
jako
stárnoucí žena
hledajíce bývalou krásu
v neznámém obličeji v zrcadle.
myšlenky.
namotávám je na jazyk
jako boloňské špagety
mojí tety.
každým ťuknutím
lehký elektrický šok.
písmena pochodují
jako vlajkonoši,
zatěžkáni svými zástavami
vstříc temnotě za okny.
slova protékají
přes mysl šílence
upoutaného na židli
v temné kobce
žaláře jménem
život.
ťuk ťuk ťuk |
|
|