Jak pouští se znenáhla déšť v ticho noci,

tak bouří se ve mě ten neklidu pocit.

   Jak vítr v kapky svým poryvem vchází,

tak dotek líce tvé v dlani mi schází.

   Jak jasna krajina v modři když blýská,

tak plane duše má, když se jí stýská.

   Pookřá v chvíli , v níž spatřiv tě jásám,

umírá, jak jen jsi sama a já sám...