Ve dnech 17. a 18. října se v Semilech uskutečnilo již páté setkání amatérských souborů a profesionálních hostů, nazvané podle zvířete v erbu města Semilský paroháč, a to včetně tradičního máčení neoblíbených porotců z jiných přehlídek v řece Jizeře.
Pro diváky byly v Semilech přichystány jak dopolední a odpolední pohádky pro děti, tak večerní představení pro dospělé.
V pátek ráno zahájila přehlídku inscenace Romeo a Julie Turnovského divadelního studia. Odpoledne už patřilo pohádkám pro děti. Nejdříve vystoupil s pohádkou „naruby” s názvem Jak se chytá Smolíček domácí soubor Podio. V pohádce si k velkému pobavení dětí zoufaly jeskyňky nad nezbedným Smolíčkem, kterému jelen musel domluvit, aby kvůli dětem pohádka pokračovala, jak je zvykem.
Další pohádkou byl Medvídek Pú nebo tak nějak, dnes už vlastně „klasika“ turnovských Čmukařů, kteří opět potvrdili svou jevištní zkušenost. Následoval programový blok spíše pro dospělé: nejdříve vystoupili královéhradečtí Nejhodnější medvídci s novou hrou Drak a flaška kde chrabří princové zachránili dvě princezny ze spárů zlého draka, autorské dvojice K. Doubkové a M. Levinské. Bohužel Nejhodnější medvídci asi příliš nepočítali s diváky. Ne všichni měli možnost sledovat děj na rozměry opravdu malém rodinném loutkovém jevišti. Ještěže loutková dějství doplňovaly a přestavby vyplňovaly písně, zpívané do mikrofonu na předscéně.
Následovalo povedené činoherní zpracování Salemských čarodějek (u nás známého tématu především díky divadelní hře Arthura Millera) v úpravě pražského Vavřince. Po této chmurné inscenaci publikum shlédlo dvě představení svěřenců Emy Zámečníkové z královéhradeckých Jesliček. Publikum bylo potěšeno jak pevně režijně zvládnutými příběhy inscenace Něco z Dekamerónu, tak i přesně vygradovaným pásmem beatnické poezie Zatracený chlapi.
Druhý den přehlídky zahájil tradiční průvod na radnici, se zastávkou u řeky Jizery, kde došlo k vymáchání figurín neoblíbených porotců z jiných přehlídek ve vodě. Poté přehlídka pokračovala dvěmi pohádkami pro nejmenší O Kašpárkovi pražského souboru Xaver a Znáte Kačenku? královéhradeckého Poli. Následovaly tři drsné rakvičkárny pod souhrnným názvem Go go a chru chru souboru Go go a Chru chru z Moravské Třebové, který se s touto inscenací zúčastnil i desátého Přeletu nad loutkářským hnízdem v roce 2000.
Pak už jeviště i přilehlé chodby radnice patřily královéhradeckému fenoménu DNO, které divákům představilo své drobné anekdoty. V Kulturním centru Golf se odehrálo diváky pochvalně přijímané představení pražského Studia Studia Ypsilon „1203 aneb Není mi smutno”.
Předposledním představením přehlídky bylo povedená loutková černá komedie Na statku a v Africe pražského souboru Klika. Příběh vypráví o putování bohatého statkářského synka s jeho chudou snoubenkou do Afriky za strýcem misionářem, který by je mohl oddat navzdory jejich rodičům. Statkářka Bukovská s manželem je po Africe hledají, sami hledáni statkářkou Zubatou, jež chce za synka Bukovských provdat svoji dceru. Na jejich počínání dohlíží anděl splněných přání, který nakonec důsledně jejich přání vyplní. Přestože rám inscenace byl podobný jako u Nejhodnějších medvídků, loutky byly přece jenom větší, a hlavně text hry byl na rozdíl od jejich královéhradeckých medvídkovských kolegů srozumitelný a vtipný. Přes loutkoherecké nedostatky se představení setkalo se značným ohlasem u publika.
Na závěr diváci zhlédli komorní parafrázi Carrolovy Alenky v říši divů Ani Anička ale Alenka spojených souborů DNO a Go go a chru chru alias Divadelní soubor Potok – českomoravská společnost (Monika Formanová, Zdena Henslová, Radovan Selinger, Jiří Jelínek). Jedná se drobnou komorní hříčku o dívce, která potřebuje napsat všechny úkoly a sestavit herbář na zítřejší školní den, ale různá zvířátka jí od úkolů zdržují a upozorňují na nadcházející šachový zápas s královnou. Hrálo se na malém prostoru 3 x 3 metry, který představoval dětský pokojík plný plyšových hraček, diváci seděli na zemi hned u prvních rekvizit, a tak od čtvrté řady již nebylo vidět nic, a to i kvůli úspornému osvětlení scény. V hlavní roli Aničky-Alenky se vystřídali všichni čtyři účinkující, partnery byla ona plyšová zvířátka. Přes technické nedostatky inscenace zaujala atmosférou Carrolova křehkého světa za zrcadlem.
V restauraci, kde se oslavoval závěr přehlídky, se odehrála ještě dvě drobná představení – Bleší cirkus Jiřího Polehni, který oproti verzi se Zdeňkem Tesařem (účastnili se s ní
9. Přeletu v roce 1999) posunul inscenaci k pouťovému dryáčnickému projevu, i když původní triky a akrobatické kousky bleších protagonistek zůstaly zachovány. Druhým představením byla loutková komická opera-horor Miladali na motivy Smetanova Dalibora. Hru sepsal, zrežíroval, loutky navrhl a vyrobil ředitel semilské přehlídky Zdeněk Lindner, který se touto hříčkou postaral o úsměvný a úspěšný závěr setkání.
-kč-
O Kašpárkovi, Divadlo Xaver
|