|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| pohyby VIII |
ty dlouhé cesty tě vedly leckdy
do pustin už jen málo lidských
- paralelní světy rybích
kmenů putujících ode dna k hladině
- tak neomylný směr!
- někdy rozházen matením směrů - dezorientací pocitů
navazujících si tě odněkud ze skrytu potopených
lodí (dávných katastrof, ze kterých na hladině
nezůstal ani jeden trám, ani malý odstín červeného
zabarvení, jen spodní proudy, víry
- ozvěny zachycených výkřiků těsně před smrtí)
"chci" řekne - a ty cestou přes potopené vraky
slyšíš "bojím se", "toužím" křičíš v sobě a rukama
a tváří potopenou u dna odháníš pryč...
(cesta k pramenům všech řek co ústí v tohle
moře je daleká, možná nedojdeš, řvalo to v tobě
tolikrát a z potopených lodí zdvih se rudý mrak
a překryl všechny nové spoje a ty zabloudil jsi
v džungli někde na dolním toku daleko
daleko od pramene ...
paralelnost - souběžně bez dotyků
jediné společné zkušenosti (která potopena
jediná má tisíc očí v temnotách)
krajiny putují a ty si hledáš
záchytné body podobností, stejná chvění
- povrchem nebo ve skrytu
poznal jsi hluboké vody
na smrt musíš sahat každý den - jinak nežiješ
a tolik chceš se nebolet!!!
jenže - každou malou smrt necháš potápět se dál a dál
necháš dlouhé dny
doznívat a rezonovat ve svých
úbočích - pro malou stopu podobnosti, kterou
pro zpevnění svých svahů zasadíš ...
| |
|
|
|
