Listonoši

Přijde pan Novák k obvodnímu psychiatrovi a stěžuje si:

„Pane doktore, já mám chorobný strach z některých lidí. Dokonce jsem si nechal doma odmontovat zvonek, odhlásil jsem telefon, ale nepomohlo to. Stejně si mě vždycky najdou. Už přece vědí, kde bydlím.“

„Strach z lidí je dneska poměrně častým onemocněním, pane Novák. Berte tyhle prášky a za dva týdny se mně přijďte ukázat.“

„Kdepak, já žádné prášky nechci. Určitě by mně nepomohly. Prosím vás, nechte mě co nejrychleji odvézt do blázince.“ žádá úpěnlivě pan Novák.

„Proboha, proč ?“ diví se psychiatr. „Pacienty s těmito problémy obvykle léčíme ambulantně.“

„Jenže já do blázince musím, pane doktore. Musím jim konečně uniknout někam, kde by mě nehledali. Doma si mě pokaždé najdou.“

„Doma si vás najdou...  ale kdo ?“ diví se psychiatr.

„No přece ti listonoši !“

„Takže vy máte strach z listonošů ?“

„Příšernej, ale v blázinci mě hledat nebudou, když jim nedám novou adresu.“ zarputile tvrdí pan Novák.

„Hmmm...  to je zajímavé.  Listonoši. Čím vám vlastně ubližují, pane Novák ?“

„Pořád mi nosí urgence o zaplacení dluhů, žaloby a obsílky k soudu...“