Ke Slunci

V časech kdy Slunce stojí převysoko
Věčně převysoko
Karavany se plazí prodat samy sebe
a cíl i cesta vše je lhostejné a cizí
Tehdy se může zdát
že život čeká kdesi za obzorem

Lze však opustit karavanu jež se stala pohřebním průvodem
Procitnout do docela jiných dnů
A s očima dychtícíma po západech
po východech
po znameních změn
cítit kterak cesta vrůstá v naše cíle

Zbývá jen stát se cestou za krvavě rudou tmou
Za tebou