Dvě srdce o jedné touze

Mít jeden k druhému blíž

Však snem je touha pouze

Když ve vzpomínkách bdíš

On vstával ona ulehala

Lákal ji cestou denních krás

Ona se vždy jen pousmála

A v jeho záři slábl ji hlas.

Pečlivě sušil všechny slzy

Jenž zanechala na růžích

Pak chvátal aby brzy

Měl možnost vidět její  smích

A v skutku opět potkali se

Jenže byl znaven dlouhou poutí

Tak i přes prosby v jejím hlase

Nemohl prostě neusnouti

Ona své hoře těžko skryje

Stává se smutnou slzičkou

Tou květy země teskně myje

A kolébá je písničkou

Stříbrné noty vítr nese

Květy se sklání vzlykaje

Maličká růžička se třese

Pomoci žádné neznaje

S poslední slokou jak to bývá

V naději čeká na zázrak

Sice se v dálce rozednívá

Však zlaté světlo kalí zrak

Vždy na rozhraní dne a noci

Jen na chvilku maličkou

Prožívali lásky pocit