Povídej, malá,
jak ti je?
Číšník z kavárny Slávie
už dávno umyl naše sklenky,
spočítal drobné za účtenky,
pozvedal židle, z nichž jsme proti sobě
za oknem viděli jak zhasl Národ sobě,
své vláčky zahnalo si metro domů,
ve vzduchu usnulo rameno metronomu,
jen noční mosty nad Vltavou
chytají vzpomínky, jež plavou,
kam se jim právě uráčí.
Jeden Titanik jim nestačí?
To ony smí bez doprovodu
beztrestně čeřit klidnou vodu
lodím, co ztuhly u kotviště,
protože obepluly slovo "příště"
místo, aby se svorně spolu
vydaly napříč mořem
k pólu?!
|