TANEČNÍ VEČER
Seděl u vína a pozoroval tanečnice.
Kouřil,
Sám, ale nechtěl nikoho.
On ne.
Pohrdal jimi.
Ženami v nadýchaných večerních šatech, tiše vyčkávajícími a tolik zrádnými.
A muži, v uhlazených oblecích, s lesklými vlasy a jistým krokem.
Jenom jemu jiskřily oči, jen on měl v sobě sílu.
Rozhlížel se po sále.
Dolil si skleničku.
Pozoroval skupinu muzikantů, jež tu jako parta cvičených opiček pracovala pro zábavu druhých.
Nad jeho hlavou se ustálil hustý oblak dýmu.
Dolil si skleničku.
Hudba kroužila místností a mistrně se vyhýbala tančícím párům.
Laskala jeho sluch a pobízela k vyslovení díků.
Dolil si skleničku.
V rohu místnosti se objevila nová dívka, zvláštní,krásná..
Dopil další skleničku.
V lahvi už toho moc nezbývalo.
Krásná.. tak krásná a jiná.
Vstal a vydal se k ní.
Oči se setkaly a než k ní došel, jejich pohledy už se dávno seznámily.
Vyzval ji k tanci.
Smála se, mile a dlouho, ale kdo ví? Mile? Proč se smála?
Potom odmítla, netančí.
Jejich pohledy se loučily.
Vyvrávoral ven.
Vrátil se domů a dlouho, dlouho plakal.
On, ten nejsilnější.
|