Bylo jednou jedno nic. Bylo příliš malé na to, aby mohlo být Nic a příliš velké na to, aby mohlo být Něco. A tak to malé nic chodilo po světě a závidělo Něčemu, že ho mají lidi tak rádi. Jenže bylo zároveň přesvědčené o tom, že ho lidé potřebují. Ale potřebují ho jen proto, aby jím opovrhovali. A tak si to malé nic řeklo, že bude po světě chodit dál a doufat, že ho jednou lidé budou přece jenom potřebovat. Třeba až budou přejedeni Něčím, tak si ho budou vážit.