BETONOVÝ EDEN

Zavřeli mě do supermarketu. Na týden.
Zpočátku jsem chodil sem-tam, váhavě se rozhlížel,
čeho je mi třeba: pečivo, uzené maso, ovoce, mražené ryby,
cukr, šampon, noviny, likér, sušenky, víno, pastelky,
hřeben, žvýkačku, nugátové máslo, čaj, televizní přijímač,
kávu, sýr, hranolky, bonbonieru, okurky, baterie, knihu,
prezervativ, nůž, žárovku, stolní olej, naběračku, župan,
zubní pastu, papuče, minerální vodu, brambory, fíky,
kakao,papaya, hrnce, mléko, prostěradlo, toaletní papír,
kabel, rtěnku, cestovní tašku, kulicha, lžící, kalhoty,
olivy, colu, blok, vláček na klíček, smetanu, ponožky,
brýle, zámek, jogurt. Brouzdal jsem se bludištěm, nadšení
přecházelo v roztěkanost, nudu: nudil jsem se k smrti.
Opustil jsem vozík a posadil se ke sloupu. A usnul.
Po dnech strávených konzumem mě deptalo pomyšlení na jídlo.
Bylo mi teplo, ale kde byla zima, která by otestovala
kulicha, bundu a šálu?
Vichr zuřil za tlustou betonovou zdí.