|
Zahrada
Kdo by neznal Trnkovu kouzelnou knížku o partě malých chlapců, kteří cestou do školy objeví tajuplnou zahradu, v jejíchž zákoutích se skrývá zlý kocour, hodní sloni, kamenný trpaslík a učená velryba? Kdo by neznal stejnojmenný televizní seriál a komu by neutkvěly v paměti šťavnaté nadávky vypelichaného kocoura v podání Františka Filipovského? A do třetice, kdo by sám nezatoužil do podobné zahrady někdy zabloudit? Tato možnost se nyní každému naskýtá na Malostranském náměstí v A studiu Rubín. Díky inscenaci Divadla Nablízko, které má v Rubínu už nějaký ten pátek svůj hlavní stan, se děti bez omezení věku mohou na hodinu a půl ocitnout ve světě plném fantazie. Přestože představení poměrně věrně zachovává dějovou linii literární předlohy, na diváka čeká celá řada milých překvapení, vyplývajících ze způsobu jevištního ztvárnění. Netradiční je již samotný začátek - představení je zahájeno už v divadelním baru, kde se dva veselí sloni v roli barmanů snaží jeden druhému namíchat něco dobrého k pití. Teprve později, když se ke sloní hře připojí ještě tři malí školáci, se diváci za asistence aktérů představení přesouvají do samotného sálu, jehož vstupní dveře se alespoň pro tento okamžik stávají branou mezi realitou a světem imaginace. Všichni společně vcházejí do zahrady a všichni společně také s očima navrch hlavy žasnou, protože tahle brána opravdu vede do pravé a nefalšované pohádky. Najdeme je tu všechny: zlomyslného hypochondrického kocoura, dobromyslné slony, trpaslíka, který je kamenný jen zdánlivě, a samozřejmě i vzdělanou velrybu. Kdo byl nadšen hravostí Tracyho tygra, tedy jednou z dalších inscenací Divadla Nablízko, nebude určitě zklamán ani Zahradou. Není náhodou, že obě představení spojuje jméno téže režisérky. Zdá se, že si Apolena Látalová (ona režisérka) vytkla za cíl něco, co se momentálně příliš nenosí - zahřát diváky u srdce, pobavit je v tom nejlepším slova smyslu a snad v nich i znovu probudit schopnost dívat se na svět očima překvapeného dítěte. Předpokladem k úspěchu byl již výběr látky, která sama o sobě otevírá velký prostor pro rozvíjení imaginace a pro uplatnění neotřelých nápadů všech, kteří se přípravy představení účastní.
Co říci závěrem? Snad to, že se Zahrada hraje většinou o víkendu v odpoledních hodinách, takže si do komorního prostředí Rubínu můžete odskočit rovnou z předvánočních nákupů. A kdo ví, třeba když potom odpočatí a osvěžení znovu vyrazíte do ulic, možná svým blízkým vyberete něco docela jiného, než co jste původně měli v plánu.
|
