Soumrak když ztéká světla brány,

když temnou příchuť získá den,

probuzení mi pějí vrány,

proplouvám chladné oceány,

vůní tvou chvátám poháněn

směrem, kde tělo žitím sálá,

pulsuje rudá katedrála.

Znovu se vracím k tobě jen.

Stříbrem jsou verše noci psány.

Nevinnost hladu daná v plen:

jazyk se noří v horce slaný

příboj tvých tepů, pramen panny;

nasycen strachem puká sen.

Bolest je němá šedá skála,

z popela bytí můra vstala -

- znovu se vracím k tobě jen.

Modlitba? Příslib pouze planý,

v němž skryt je beznadějný sten.

Spasitel pad, kdo zhojí rány?

Ze slibů, které byly dány,

nebude žádný naplněn.

Když pochmurná zní pastorála,

když odmítá smrt, co si vzala,

znovu se vracím k tobě jen.

Je-li chtíč skonem znásoben,

nespokojí se s tělem. Chvála

duši, jíž s krví jsi mi dala!

Znovu se vracím k tobě jen.