|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Jelikož jsem věkem (i duchem) velmi mlád, nezasáhla mě vlna oblíbenosti sovětských filmů předlistopadovou nomenklaturou. Nicméně tu samozřejmě není pravidlem onen rozpor mezi politickým podtextem a uměleckou kvalitou. Dějová linie stylově začíná i končí smrtí. Úvodní smrt, detailně prokreslena a rozporcována texty: "Umíráš?" "Umírám!", je vlastně vstupní branou pro celý příběh. Už od prvních záběrů však vidím, že to nebude jen tak. Naléhavé pohledy větrem ošlehaných bardů, s prostřihy na zlatavé pole jemně ševelící ve větru, azurové nebe s nadýchanými obláčky, obrovská rudá jablka na podzimně krásné jabloni, jen kalí fakt, že je vše němé a černobílé. Ovšem přináší neopakovatelnou atmosféru. Přes náročně vytvářené paraboly banálních situací (kupříkladu rozbitý traktor) se dostáváme i k očekávanému konfliktu mezi bohatými kulaky a zemědělským lidem. Na povrch jak vyplave smrt progresivního kolchozníka Vasila, jež groteskně protančí celou vesnicí, aby pak sebou nečekaně říznul na prašné cestě. Jeho otec, rázně odmítající pravoslavný pohřeb, se slovy: "Bůh není!" (na což mu poté v průběhu pohřbu poměrně zásadně odpovídá postarší žena: "A co když je?"), vrhá sáhodlouhé dramatické pohledy a zároveň odhaluje vraha svého syna. V závěru se dočkáme řízné bolševické agitačky a překvapivého oživnutí Vasilova. Celým dějem nás provází symfonická hudba dokonale reagující na právě řešený problém, beze slov tak společně s nečekanými výkony herců, dává emocionální rozměr. Filmu tak promineme dlouhé statické pasáže a naprosto podivný pohled na rybník utápějící se v mlze, jenž protíná situace až překvapivě často. Celkově vzato je film třeba doporučit těm, kdo mají zájem o něco originálního, zajímavého a rádi se zasmějí dramatu. Navíc dostaneme lekci z historie. Snad poučnou...
|
|
|