Duby se proměnily v pruty se zlatým listím. A buky taky. Z lesa se stala klenotnice, kam si slunce uložilo svoji letní sílu. Smrky, oblečeny do svých elegantních zelených stejnokrojů, stráží tiše a významně zlatý poklad letošního léta. Zlatavé listí, poklad k neuhlídání. Vítr, zloděj z nejprohnanějších, ukradne nakonec všechno to zlato. Blázen, nechá ho spadané na zemi. A sníh, chladnokrevný komplic větru, mu jeho lup do jara přikryje. Jaképak zlato, listí je to. Spousty listí, které se v záři podzimního slunce zlatožlutě blyští až nám všem z toho přecházejí oči. Matoucí iluze bohatství po čase plném světla, tepla, síly a dostatku. Z posledních sil lstivé listí čaruje. Zimu nepřelstí. Do jara zmizí, zetleje.
|