Co nese se kol hřbitova,
kde mrtvol pluky tlejí?
Co vítr žene za slova
chmurnou těch lip álejí?
Co skřípe v kostech práchnivých,
jaká to melodie?
Co mrlec, jemuž hnije břich,
za vlčí věty vyje?
Co sbory zeslých kážou nám
z každého hrobu jeskyně?
Pravdu, ke které já se znám:
Doudovi - bůh a bohyně!
Co káže zombie z náhrobku,
ač maso z ní jen padá?
Co havran, který na kobku
sedl, co ten si žádá?
Co mrtvoly v svých čelistech
za zprávu přemílají?
Co plíseň na všech hrobek zdech
v svých ornamentech tají?
Co Cháron opustiv svůj prám
přišel nám sdělit jedině?
Pravdu, ke které já se znám:
Doudovi - bůh a bohyně!
Co smrt samotná hlasem svým
přednáší mrtvých davu?
Co duch, ďábel, satan, zlý stín
i vampýr ve svém hávu,
co tihle všichni za zprávu
nesou to našim uším?
Co padlý anděl po právu
přednáší mrtvým duším?
Co mrtvý mumlá, pán či kmán
i oběť jedu ve víně?
Pravdu, ke které já se znám:
Doudovi - bůh a bohyně!
Tak "Amen, amen!" pravím vám,
neseďte jen tak nečinně
a ctěte, koho uctívám:
Doudovi - bůh a bohyně!
|