Luk Malér (Občasný) - 12.10.2003 > Janahe> Tak tedy dobrá jasně: Od konce: To je možné, viz van Gogh: za svého života prodal jeden obraz za pár šupů - teď se o to rvou s miliónama.
Vyjadřuju se tak i tak.
Všude.
Protože příklad: Vstupuju na vaši fotografickou půdu: Profláklá Saudkova fotka jmenuje se myslím Ostravská madona. Mladá nahá ženská ze zadu se dvěma malejma dětma zhruba 3-4 roky, drží je zaruce, kráčí vstříc nějaký obludně velký a hnusný fabric (Vítkovické železárny?). Každej kumšt má tři úrovně. První: vyfotit ženskou a dvě děti, aby to bylo k poznání. Takže stačí správně zvolit citlivost filmu, clonu čas, vzdálenost, zaostřit, blejsknout. Druhá rovina - dát to do situace: nákup nebo doma nebo na chatě nebo si hrajou nebo atd. zachytit atmosféru. To už neni taková sranda, vyžaduje to zkušenost, vystihnout ty tváře a zároveň mít v pohodě tu první úroveň. Ale ZATIM to furt nic nevypovídá o světě, ve kterým žijem. Ten Saudek už jo. Napadaj totiž otázky typu: proboha, proč jsme stvořili tahle monstra, jak si před nimi připadáme? Nebo napadaj příměry: fakt jako madona. Což ale zároveň znamená, že takovýhle magoři jsme my lidi už setsakra dlouho. A další a další...
No a to aby ta fotka měla přesah nebo další rozměr nebo jak tomu budeme řikat, není daný v jejím levém rohu, nebo jen v papíře, je to v každym kousku, protože ss tím to prostě vzniklo, protože to bylo už v záměru autora - v myšlence, která předběhla ten, v tu chvíli ještě budoucí, akt focení nebo aranžování postav.