Tu zkušenost nebylo možné vymazat. Ačkoliv od oné noci uplynulo více než dva roky, stále ještě Martina ve snech vídala jeho tvář a slyšela hlasem plným krutého chtíče pronesenou větu: "Tak co, zlatíčko, nepohrajem si trošku?"

 Křičela. Pokaždé, když se z takového snu probudila, křičela, stejně jako tenkrát. A stejně jako tenkrát cítila bolest. Bolest na krku, který jí jednou rukou tisknul, bolest v zádech odíraných o zem a především bolest v klíně, do něhož se násilím vedral. Neutuchající pulsující bolest, která s každým jeho pohybem uvnitř ní rostla, krmena ponížením. Jeho vyvrcholení spalovalo, jako kdyby jí někdo vnitřek klína polil kyselinou. Když vstal a odešel, zůstala Martina ležet na zemi bez pohnutí, jen vzlyky rozechvívaly její tělo. Pak se náhle vymrštila a rozběhla se domů, do koupelny. Několik desítek minut strávila pod horkou sprchou, dokud neměla pocit, že ze sebe smyla poslední zbytky jeho přítomnosti. Duši ale tak snadno očistit nedokázala.

 Překonala pocit studu a oznámila vše na policii. Vyšetřování sice nakonec přineslo výsledek a pachatel byl dopaden, jeho obhájce však u soudu předvedl brilantně nechutný výkon, po němž násilník místo do vězení nastoupil do ochranné ústavní léčby, z níž byl nedávno propuštěn. Věděla to, protože jej celou dobu sledovala. Chtěla se zbavit svých nočních můr, propocených probuzení nad ránem, špíny skryté pod kůží a k tomu vedla pouze jedna cesta.

Celková proměna zabrala několik let naplněných pohovory s psychology, hormonální terapií, diskusemi s chirurgy, předoperačními vyšetřeními a následnou rekonvalescencí. Bylo to namáhavé a vyčerpávající, ale výsledek byl uspokojivý. Změnila se v muže. Plně funkčního muže. Přešla z formy, za kterou se styděla, do formy, jíž nenáviděl, ale která mu jako jediná dávala možnost skutečné pomsty. 

 Dalších několik měsíců Martin trávil zlepšováním své fyzické kondice a nácvikem bojových technik. Pak konečně přišel den,  kvůli kterému celé to martyrium podstoupil. Stál opřený o strom ve stínu na parkovišti před restaurací, do které na začátku večera dorazil původce jeho utrpení. Stál a čekal, zavírací hodina se blížila. Poslední skupinka hostů se vypotácela ven a zanedlouho se rozdělila, jak každý zamířil směrem ke svému domovu. Muž, na nějž čekal, se vratkým krokem vydal ke skupince asi domů asi tři sta metrů za zatáčkou. Martin se ujistil, že se na dohled nenachází žádný svědek a vyrazil za opilcem. Pod kalhotami vpředu cítil tlak - ilegální a patřičně drahé afrodiziakum bylo možná nebezpečně, ale zcela jistě účinné.

 Alkoholem zmožený muž se na chvíli zastavil, aby umožnil noční ulici dostat se opět do rovnováhy. Náhle mu ruka v kožené rukavici zakryla ústa a druhá mu stočila paži za záda způsobem, jež téměř nedovoloval se pohnout. Útočník jej donutil sejít ze silnice do lesíka nalevo. Sevření úst povolilo, ale než stačil napadený vykřiknout, úder do spánku jej zbavil vědomí.