ariel (Občasný)

uchyluji se do této skrýše, protože tu bude všechno pěkně vidět za sebou

měsíc

jen ty

mně v noci spatříš prosvítat

měsíc mezi žebry

nejraději mám básně, které už není třeba dále vykládat, protože na nich prostě není co vykládat; obraz je tu moc krásný, jednoduchý jako surrealistická ilustrace pro děti... takže 5D

no,  a teď: já jdu trochu jinou cestou, není to cesta zajímavosti, ale cesta nutnosti, určitá témata se prostě stále opakují, a ty na ně můžeš upozornit třeba tak, že je právě popíšeš v nějaké jejich zjevnosti... takže se to pak už nedá nijak vykládat... já nepíšu opravdovou poezii, píšu něco na pomezí miniaturních filosofických traktátů o pocitech a básněmi... jsem přísně limitován tím aspektem pravdy, který je v podstatě objektivní

dává to takhle zatím nějaký smysl?

g morr (Občasný)

v prográmk vypad jeden enter :) poslední řádek byl ještě odfouknutej.

potřeba vykládat není věc básně, ale člověka. myslím. možná obojího. jasně, některé texty si o vykládání koledují...

cesta nutnosti. ano, byl bys pochválen. vnitřní nutnost.

pokud nejsi nezvalovský chrlič, kterému je vpravdě vcelku jedno, co píše, budeš kroužit porád dokola kolem několika, to je přirozené. ani já nedělám nic jiného. mně na tvých textech nevadí, že to nejsou básně v pravém slova smyslu. cha, co je to báseň v pravém slova smyslu? mně vadí, že ta pravda, objektivní třebas – že má někdy (a zrovna u toho posledního příspěvku mi to přišlo dost na hraně) charakter pravdy banální. takové pravdy, která má blízko k moudrosti á la moudří klauni. uf, ještě že v nich není bodrá rozšafnost.

jak bych to ještě jinak... jestli spíš než filozofické nejsou ty traktáty filozofující, jestli se v tom dá najít jistý rozdíl. asi dá.

ale zas se mi strašně líbí, že jsou to kusy kratičký a hodně osekaný, bez slovíček.

jo a pak – mám strašně rád, když je v básničkách víc než jen vnitřek hlavy... ale to je tím, že já jsem lyrik, tak to mám rád. ať jsou tam židle a stromy, koleje a chlupy z palců u nohou. ale to je iba preference, nikoli nutnost.

ariel (Občasný)

je mi hodně blízká primitivnost (popř. přízemnost), a nesnáším banalitu…. museli bychom se bavit o tom hlouběji, protože si zatím myslím, že v tom umím rozlišovat. moje neteř asi tříletá jednou chtěla sedět na klíně své matce, která šila, a švagrová nechtěla a neteř argumentovala velmi přesvědčivě: “ale já tě mám ráda”.

no dobře, ony taky traktáty nebývají tak často o lásce atd. na druhou stranu, mohu zpravidla uvést nějaké světonázorové pozadí, v němž báseň vidím, ponejvíce kontext archetypů

chci psát jako upřímní, ryzí lehce slabomyslní lidé

g morr (Občasný)

rozlišení přízemnost / primitivinost x banalita se mi líbí. ne že by to mělo ostrou hranici, ale je to užitečný a funkční rozdělení. v konkrétních textech ale většinou bývá ta při-zemněnost udělaná pomocí něčeho konkrétního. předmětů, detailů, když to řeknu blbě – reality. to ty nemíváš. co není výtka, protože jistě se dá "sedět na zemi" bez židliček, "držet při zemi" bez držáků či m/Madel.

každopádně: neříkám, že to dokážu rozlišit. netroufám si tvrdit, že bych to dokázal ve svých textech, netroufám si tvrdit, že to bezpečně poznám v cizích. a nevím, ani, jak je to ve tvých textech s filozofujícím x filozofickým. proto jsem to taky neříkal na plnou hubu. čistě hypoteticky: kdybych třeba na tvoje texty měl psát recenzi, bylo by lepší v týhle otázce "zaujmout stanovisko" –  jsem rád, že ju nepíšu. budu to promejšlet za pochodu.

jo, ještě ta světonázorová prdel neboli pozadí. pokud na mne nevypadne ze samotného textu, nebudu se jím zabývat. jiná věc by mohla být, kdyby bylo součástí textu (třebas i součástí oddělenou) nebo kdybys jí měl v jinejch textech explicité. to by pak bylo možné pracovat s kontextama.

i když samozřejmě ten přístup "jenom text tady a teď" zůstává možnej a legitimní pořád.

co ještě – nevím, jestli by se mi někdy chtělo k mým textům psát poznámky a uvádět je do kontextu: musíte chápat, že když jsem psal tohle, měl jsem na mysli filozofii starých kulutr mezoameriky...

trošku píšu nesouvisle. se mi to dycky na webu stává. ale rád cokoli budu dopovídat, esli se mi íčko nedaří bejt dobře textu strukturátor...

g morr (Občasný)

ta nová se mi líbí hodně.

trošku mně tam buší to valení se. je to slovo silý, těžký... válcuje... válcovny trub... případně lidských trub. litvinov. ale když někdo překládá trakla, tak to beru.

vida kurva, jak pracuju s kontextýrama...

ariel (Občasný)

co se rozdílu mezi filosofickým a filosofujícím týče - přičemž filosující na mě působí nějak pejorativně, i když se to tak patrně nemínilo, připadá ti (tj. v mé, popř. třeba tvé, popř. někoho jiného poezii) nosný?

tuším, že na to, zda je má báseň (“Rozčarování”) banální, jsem se v létě zeptal Emmeta_RAYE a on mi nějak nebyl schopen odpovědět, ale poslal mi tvé kyborgy, co si házejí zlatým míčem… byl to zvláštní zážitek, nejprve jsem hledal myšlenku, ale to jsem pak vzdal a přijal to prostě jako pro mě krásný, archetypální obraz… a přestal si říkat, zdali neprovádíš podvod na čtenáři… z mého pohledu, protože vícero čtenářů poezie myšlenko nehledá a nepotřebuje… jiné tvé texty mi připadají až moc obyčejné, ale zase mě uklidňuje, že nemusí každý psát překombinované zahlcující kupy dosud nevídaných obrazů

co se kontextů týče, mnohdy jsou naznačeny v názvech, i když tak nějak nadneseně… primitivní (či hluboké, “niterné”, chceš-li) pochopení některých pojmů se projevuje právě v textu, ale bez formální spojitosti…. kontext je relativní, záleží na tom z jakého pohledu se díváme

g morr (Občasný)

myslím, že slovo příemní, jak ho tu používáme, není slovo přízemní ze slovníka spsiovného jazyka českého. ale to ještě není důvod, abyzme se s nimisrali ještě do příštích vánoc, myslím, že je to jasné.

u slova filozofující jsi pejorativní nádech chytil správně. málokdy ho vidím ve výzanmu: promýšlející věci. naposled to byl článek od peregrina tuším ve vesmíru o knize koukolíkově.

obávám se, že slovo myšlenka se ti ve čtvrtém odstavci stalo skoro synonymem "zaltých slov", která se zapíšou do knížky, z které si vybírá halina pawlowská před banánovejma rybičkama.

kontext není relativní. kontext je. relativizovat to můžeš jen čtenářema: ználkama/neználkama kontextu.

ariel (Občasný)

obávám se, že slovo myšlenka se ti ve čtvrtém odstavci stalo skoro synonymem "zaltých slov"

cha cha, klíč leží ve slově "skoro", "skoro" není totéž jako "úplně"... to bys potom řekl, že názor jednoho člověka ze sta je zákonitě nepodstatný, protože je to přece názor jen jednoho ze sta... jenže na zaokrouhlování já nehraju  

(a to zas bude oheň na střeše)

g morr (Občasný)

skoro je relativizátor. běžnej. a je tam z ohledu. na tebe a na to, že bych se přece jenom mohl seknout.

názor jednoho ze sta je jenom názor jednoho. a příde na to, kdo je ten jeden. na počtu těch okolo tolik nezáleží.

ariel (Občasný)

kontext je dvojsečná zbraň... čtenář řekne: báseň nepotřebuje autorovo vysvětlení... autor řekne: čtenářovo vysvětlení není argument...

g morr (Občasný)

mně osobně vyhovuje, u mých textů, kontext minimální. což vlastně znamená jakýkoliv.

anebo takový, který si dopředu můžu aspoň trochu vybrat.

tak dopředu, aby k tomu textu patřil od začátku jeho existence pro vás. dodatečný dodávání podmínek... to je jako když si při pokusu v chemii upravuješ čísla v průběhu akce, aby ti to vyšlo...

ariel (Občasný)

myslím, že ti úplně rozumím, v tom budeš zajedno s lidmi jako drfaust nebo egil... i když přesně nevím, co je dodávání podmínek...

je to jako když před tebou stojí člověk a je nějaký a nemůže dodatečně přidat, co není, ale taky není závislý na tom, jak ho vidíš... je to dialog... ale nedám vám kus svý ruky, budu tam celej...

když bude někdo psát báseň Emmetovi a užije tam proto slovo mravenec (znamená to mravenec), není to pro poezii dobře, je to konkrétní odkaz

ale někdy se podaří, že tě autor něčím vtáhne, ale ty nerozumíš, protože žiješ v jiný době, máš jiný zkušenosti... ale vtáhne tě v tom, že se snažíš ten kontext zjistit, kontext jeho osudu... abys chápal víc to svoje... když tě autor nezajímá, a zajímají tě jen tvý dojmy a myšlneky je to opravdu jako onanie... ale v lásce se taky nepodřizuješ... je to dialog... hledáš tajemství toho druhýho, protože to je něco navíc proti tobě... to bys měl hledat, ne sebe... ale taky sebe, sebe v tom druhým... dialog

a můžeš si pak říct, tys to tak nemyslel, ale já tam vidím tohle, a on ti může říct, vidíš, řekls mi něco novýho, nebo promiň ale tohle ne.... ten dialog je dobrovolnej

a může to bejt i dialog přes staletí.... nebo tázavý hledání, když vstupuješ na cizí území, ale jsi to pořád ty... můžeš i hartusit, ale čekáš na odpověď

je to jako když tam stojíš už od začátku takovej jakej jseš, ale v tom dialogu zjišťuješ, co o sobě ještě nevíš a jak tě vidí ten druhej.... i v životě tě zabíjí nepochopení, ale to neznamená, že musíš jen útrpně stát... ale nevysvětlíš, co nejsi, to bys jen klamal, nic nedodáš

dobrovolný dialog

pro mě... a v tomhle internetovým věku

(text je produktem osudu, roste z před-textu, osud naráží na osudy před-texty druhých)

g morr (Občasný)

ne, s egilem myslím, možná s faustem jsem se o tom už někdy bavil.

já jsem čtenář kontextů. musím být. sorry, mám rád sládka, josefa václava. ale čtu ho i v kontextu toho, co vím o osmnáctém století (a to je, byť děravý, každopádně řádně rozsáhlý text), musím ho tak číst, čtu ho v kontextu toho, co vím o něm... atd. to jsou texty, který spolu hrajou.

ale samozřejmě dneska bych ho čet ještě s tím, že jsem četl ráno vtramvaji nějakýho slováka... a nakonec i že se mi chtělo spát...

já jenom nemám potřebu dopovídávat... dopatlávat něco, co jsem uznal za uzavřený a dobrý k tomu, abych to někomu vokázal.

g morr (Občasný)

nepochopení?

to nechápu :))))

pejorativní nepejorativní. osobně dávám přednost věcem, které mají začátek a konec, jsou vocáď a jsou pocáď. dopatlávání ... je v takovém pojetí výraz na místě... ale možná ještě lepší může být rozpatlávání.

ale chápu, že pro tebe mají tvoje texty docela jinou funkci a jsem schopný to akceptovat. pokud budu brát tuhle funkci v potaz, pak slova se základem patlat jsou opravdu mimo.

ale někdy se halt jeden neubrání a bude se na ně dívat jako na kteroukoli jinou básničku... a pak jsou slova se základem patlat... ou, zase na místě.

ariel (Občasný)

záleží ovšem i na tvé citlivosti vidět kontext, který jsi třeba neuvážil... a taky na tvém zájmu...

na to druhé už jsi upozorňoval... to první vyplývá právě z té dvojsečnosti kontextu...

to první je zrádnější, protože si to na rozdíl od toho druhého jen tak neuvědomíš... s tím souvisí i to, že mi nějak nesedí tvůj tón, možná si s tebou bude rozumět spíš nick Ztratila