|
už nevíš proč mluvit,
netušíš proč a co,
jen ten pocit v hlavě,
pronést něco moudrého,
rádoby něco ze života,
nic jenom tak všedního,
musíš přeci vážit svého slova,
stačí jenom jedno navíc,
všechno je pryč jako voda,
nepoznáš už rub a líc,
vše ti splývá v bezvýznamná,
jako ptačí, žbrblání,
nic s tím nemáš společného,
pouze tupě posloucháš,
píseň nebo otčenáš,
nehledáš v tom hlubší význam,
jenom výdej pocitů,
uvolnění bolestí,
té, která tě úží léta,
hlavně nesmíš propadnout jí,
jinak poznáš, jak to bolí,
když se válíš na zemi...
|
|
|