"Nelíbí se mi popisné číslo vašeho domu," řekl muž, který vešel do mé ordinace pravým bokem napřed.
"Jak, prosím?"
"Když sečtu dohromady jednotlivá čísla, vychází mi osm. Osm není dobré číslo. Když ho položíte, je to symbol nekonečna, a já nutně potřebuju najít konec, protože najdu-li konec, najdu logicky i začátek."
"Nechcete se položit tady na divánek?" nabídl jsem.
Muž poklekl a pozorně sledoval temný prostor mezi podlahou a spodní stranou diagnostického lůžka.
"Raději ne. Má čtyři nohy. Čtyřka je polovina osmičky, takže poloviční nekonečno," pravil pak a promnul si ukazovákem bradu.
"Vy máte dvě nohy, jak se tak dívám," pravil jsem. "Tedy čtvrtina nekonečna, nemýlím-li se?"
"Chtěl bych mít tři," zachmuřil se muž. "Jeden člověk v Chicagu měl tři. O tu třetí se mohl při rybaření opírat jako o stoličku. Já nerybařím, jód mi nedělá dobře, ale byl bych ukotvenější v prostoru, jestli mi rozumíte."
"Bohužel, nejsem prodejce nohou," vysvětlil jsem. "Pohovořte se mnou o svých snech, chcete-li."
"Včera se mi zdálo, že jsem seděl pod akátem a vedle mne pásovec devítipásý. Ta devítka mě hrozně znervózňovala. Měl jsem pořád chuť mu dva pásy sebrat. Sedm je mystické číslo. A devíti je pro pásovce stejně škoda. Já bych věděl, co s nimi. Pásovec ví kulový prd. Pak šla kolem jeptiška a za ní dva lakýrníci. Vzpomněl jsem si na triády v polyteistických náboženstvích. To přešlo i do křesťanství, víte? Jeptiška byla jako Marie a ti dva byli vůl a osel u kolébky."
"Promiňte, ale svatou trojici netvoří Marie s oslem a volem u kolébky," namítl jsem.
"Vy víte kulový prd," zopakoval muž. "Jste Žid. Židi na Mesiáše teprve čekají. Já do judaismu nedělám, jsem katolík."
"O Starém zákonu si povídat můžeme," navrhl jsem. "Moje oblíbená pasáž je ta o setkání u studny, víte, kterou myslím."
"Nevím," zesmutněl muž. "Z mého výtisku Bible někdo odstranil všechny stránky, na kterých jsou čísla 4 a 8. Asi jsem to byl já, ale už někdy dávno, protože se na to vůbec nepamatuji. Koupil jsem si nedávno Korán, podařilo se mi sehnat výtisk bez číslovaných stránek."
"K čemu je vám Korán? Jste přece katolík!"
"Podkládám s ním noční stolek," pravil muž. "Původně měl čtyři nohy, ale ta čtyřka mě strašně iritovala, tak jsem jednu nohu odstranil. Jenže stolek hodně ztratil na stabilitě. Tak ho podkládám. Odspoda nahoru je podložený Protokoly sionských mudrců, O původu druhů, Státem a revolucí, Otcem Goriotem, Obrazem Doriana Graye a Vnitřním lékařstvím. Korán je úplně navrchu. A co se dnes v noci zdálo vám, doktore?"
"Jel jsem v dobytčím vagóně do Szegedínu. V Miškolci nás kontrolovala drážní policie. Já a ještě jedna jalovice jsme neměli platný cestovní doklad. Jalovice neměla pas a já neměl jízdenku. Vyvlekli mne na perón a přestrojili za nádražáka. Čepice mi byla o dvě čísla menší a modré kalhoty strašně škrtily v rozkroku. Co se stalo s tou jalovicí, to přesně nevím, ale odváděli ji směrem k čekárně."
"Tak to vidíte," řekl muž. "Pouhá dvě čísla. Vsadil bych se, že to byla čtyřka a osmička."
"Je to možné," přikývl jsem a otevřel svůj notýsek, abych si udělal první terapeutickou poznámku. |