Tři okna

Sam projížděl krajinou ….

V dálce, v temném lese svítila tři okna. Svítila tam přece pokaždé, když projížděl. Okna ho přitahovala stále více, už několik týdnů… lákala k sobě. Nemohl se od nich odtrhnout pohledem.

Popohnal koně a okna i s jejich jasnou září, která plála přes řady tmavých stromů, nechal v zapomnění.

Do vesnice zbývalo přes dvacet kilometrů hustého lesa. Královský pošťák měl sice i královský plat, ale práci, kterou mu nikdo nemohl závidět. Sam už dávno přestal přemýšlet nad možností založit rodinu. Přece by nikdy neopustil, tak dobře placené místo.

Však jeho palanda se zdvihala nad množstvím peněz, které pod ní byly mnoho let střádány !

Sam si znovu vzpomněl na tři okna…pokaždé chtěl tak hrozně moc vědět, kdo tam žije, v tak hlubokém lese. Zamyslel se a v brzké chvíli jeho myšlenky splynuly v sen….,však kůň dobře znal cestu.

Stíny stromů se mu míhaly nad hlavou.

Studený vítr ho pohladil po obličeji, …Sam se leknutím probral z dřímot.

Podíval se do lesa a uviděl svit….-snad měsíc?-pomyslel si. Kůň zabočil za zatáčku a v lese se objevila tři okna. Dočista jako prvně.

Sam si protřel oči. Opravdu tam byla. Kůň znervózněl, ale Sam jej popohnal a jel zase dál. Okna opět mizely v hustém lese…

Nemohl chodit dokola, tuto trasu do Nottinghamu jezdil několikrát týdně, znal ji dokonale i po tmě. Vždy jel kolem oken jen jednou…

Znovu se octl na lesní mýtině…stromy se zakymácely ve větru a objaly ho svými zlověstnými stíny. Temná cesta mu opět zavřela oči. Podřimoval, kůň šel klidně, ostatně jako vždy…Sam se hluboce zamyslel… vlastně neměl kam spěchat, rodina ho doma stejně nečeká. Jak si přál mít pět krásných dětí, které běhají kolem ženy, věšející prádlo. Jeho ženy….

Procitnul, ucítil světlo v očích…kůň pokýval hlavou a klopýtnul dopředu. Měl pěnu u huby, byl již hodně unavený. Sam ho přátelsky poplácal po krku a rozhlédl se kolem…uviděl tři okna, stále blíž jeho očí. Kde je chyba, přece nemůže chodit dokola…okna znovu zmizela v lese. Dočista jako prvně!

Sam se znovu ponořil do přemýšlení….nač mít peníze, když nemá nikoho, kdo by ho ctil a miloval? Probral ho až tvrdý náraz. Kůň klesl k zemi a těžce dýchal.

„No to snad ne!“ zaklel Sam a pohladil nebohé zvíře po hlavě. Postavil se a přehodil si plnou brašnu přes rameno. Rozhlédl se..

Tři okna zářily na krok od jeho očí….slepě do nich koukal..teď už neváhal a začal se potácet přímo k nim. Už mu byly na dosah, už na ně sahal, dotýkal se okenní tabule…najednou ho něco prudce zabolelo!

„Větev! Kruci!“ Sam se dotkl rány na hlavě. Rozespale se podíval do temné krajiny. Kůň poklidně kráčel po mýtině. Sam si znovu pohladil bolestivou ránu na hlavě a posléze se co nejpohodlněji uložil do sedla koně. Do města zbývala přece ještě dlouhá cesta, Sam se znovu zamyslel a jeho myšlenky v krátkém čase opět splynuly v sen …však co, kůň cestu dobře znal!