Podlaha se mění během sekund v oblast

prorůstající lavinou a mnou letí usmrkané

myšlenky druhou kosmickou rychlostí pro

nové zprávy ze stanice „Výstupní kontrola“.

K čemu je znát milióny světů, když pořád trvá

má nechuť vybírat ze žhavé hmoty maliny –

byly by samý červ! Ty jejich ukousané pohledy

těšící se do šťávy – hlavně nic neředit! To znám!

Zbytečně dlouho jsem cítila horkou tvář. Otevíráním

v zahradě vidím zase pavouky na povrchu stromů.

Čmárám po okrajích škrabkou na brambory, aby se

jim přetrhaly alespoň padáky.    Tak odporně zajištění...