Hodinový hotel
Zmítání se v křečích těla
Mysl náhle zapomněla
Co mravy jsou a čest…
Tělo leze na pelest, rozevírá otvor
A mlaskne vzrušením.
Fyzickým toužením se nedá IQ měřit…
Slast roste jako velký nežid
A praská….
/To nemůže být láska/
Sprcha bílé lávy
Hledá otvor savý. Nenachází…
Kapesník se zkrabatí svým obsahem,
Tím, co vyšlo z těla ven
Je zbytečné TO, co vytrysklo ztuha…
Tělo chladne, usíná – však mozek sepnul
Hrůza! Cos to udělalo, zrádné tělo?
Páření bez trápení? Vzrušení bez soužení?
Tělo se zachvělo, tohle nevědělo…
|