|
|
|
(Ne)normální den Autor: Herwis (Občasný) - publikováno 30.10.2000 (19:57:25), v časopise 1.11.2000
|
| |
(Ne)normální den
Je půl sedmé a já mám jen několik minut na to, abych našla ponožky stejné barvy, podařilo se mi zaseknout hřeben do přeležených vlasů a snad když vybude čas, namalovat si nějaký obličej, aby se mě lidé nebáli.
Dneska jsem to rekordně zvládla, ve výtahu si nazouvám levou botu, cpu si svačinu do batohu a snažím se obrátit kabát, který mám oblečený na ruby. Teď už jen zdolat úsek od výtahu k zastávce autobusu a mám zpola vyhráno.
Když se dostanu i do vysněné a zadýchané tramvaje, s radostí usedám vedle starší paní, která s několika nákupními taškami už jede do tržnice pro brambory (mají je tam největší a nejlevnější), jak mi cestou sama od sebe sdělila.
Tak jen pět minut a jsem ve škole, jak já se tam dneska těším! Na programu máme několik písemek, dvoje zkoušení, třídnickou hodinu a abychom nebyli moc nevytížení ještě jednu nepovinně povinnou přednášku o sexuálním životě nového milénia.
Také následuje dvouhodinovka tělocviku, ne který se dnes dostavilo jen zlaté jádro třídy (což jsem já a náš drahý profesor) je silně vyčerpávající, protože celou dobu sama poslouchám nářky na slabou docházku.
Jak ten den, ale letí. Už zase sedím v tramvaji, schvácená, ale šťastná, protože mám plnou náruč různých letáčků, brožůrek, knížeček a obrázků o životě mladých lidí a jako bonus jsem i dostala balíček prezervativů s banánovou příchutí (nesnáším banány, mám na ně od malička alergii). Připadám si hrozně dospěle, ale lidé kteří sedí a stojí okolo mě, na to asi mají jiný názor. Možná jim připadám jako adolescentní sexuální maniak nebo uprchlík z nějaké léčebny, ale co, alespoň mám co číst. Nakonec abych nepobuřovala důchodce, jedoucí na nákupy, jsem si narvala všechno do kapes u batohu a hezky malovanou krabičku jsem si vrazila do kabátu.
Netušila jsem, že jakmile vystoupím z tramvaje, hned se ke mně vrhne šíleně vypadající paní a začne mi šťastně vykládat, co všechno mi přinese budoucnost, když se budu doma věnovat studiu bible , které vede k poznání života. Hned mi daruje úžasně barevnou brožůrku s mnoha lidmi, kteří si hrají s tygrem a slonem.
Poděkuji a utíkám na autobus, který mi jede za okamžik. Štěstí mi, ale nepřeje, cestu mi zkříží mladá slečna, která by snad položila i život, aby mi dala leták o klubu
v centru Prahy. Mám plné ruce všech možných papírů a časopisů, když ke mně přistoupí slušně vypadající pán, který se mě s mapou v ruce ptá na cestu na Hrad.
Ráda mu poradím, a tak za odměnu dostanu pohled ze samé daleké Ameriky. Popřejeme si pěkný den a jdeme si každý svou cestou. Konečně se dostanu bez dalších letáků na autobus, zaplaví mě vlna štěstí a radosti. Hezky si urovnám všechny tiskoviny na klín a unaveně koukám z okna, když se nade mě postaví asi dvoumetroví muž a ukazuje mi zase něco na čtení. Nemám sílu hledat brýle, abych si to přečetla, a tak slušně poděkuji, že opravdu nemám zájem. To pána neskutečně rozzuří, protože to není domnělí dealer reklamních prospektů, ale obyčejný revizor, který mi ukazuje svůj průkaz. Lidé se kolem začnou smát, ale zkuste si někdy hledat tramvajenku, když máte plné ruce a batoh také přetéká. Opravdu jsem se snažila a když jsem revizorovi podala další časopis o bezpečném sexu, tak mi poděkoval a řekl, že mi opravdu věří, že nejedu na černo.
Doma jsem všechno vysypala na postel a podrobně jsem si to prohlédla, něco mě zaujalo, něco vyděsilo a něco pobouřilo. Rodina na mě koukala trochu zmateně, ale nakonec jsem to účelně zužitkovala. Odnesla jsem to společně s několika kily novin do kontejneru na papír a pak už jen pozorovala, jak se k tomu seběhlo pár bezdomovců a šťastně to vytahovali zpět ven. Naložili si to do nákupního vozíku a společně mířili do sběrných surovin, kde za to dostanou pár korun a aspoň bude na pivo.
|
|
|