Sázava plyne navzdory času

oděna závoji olší a jív,

přírodní doplňky na okrasu

sluší ji stejně jak dřív,

kdy se v ní vzhlíželi dinosauři

později homo erectus,

musí se poklonit i módní návrhauři,

tahleta bystřina je prostě kus,

jak si tak ladně vlní boky

a češe vlasy nad splavem,

hnedle se schová do zátoky,

pod viaduktem vyplave,

tu rozevřena, široká

jak krinolína z baroka,

za chvíli zase jako štíhle

se hustým smrkům vyhne štíhle

a hravá, jak to štičí mládě,

po nebi kouká, po parádě.

To ji už stejně k nohám spadlo,

ach, koho by tu nenapadlo,

že koketujíc vlnkami,

šplouchá si:

poslyš, jsem ta pravá,

divoká, dravá, vyzývavá

a vše je teprv před námi…

…jen do mne ponoř svoje pádlo!