Večer se hroutí do chladnoucí nivy

Mne přepadává dávný spleen

Do vlhkých mechů chci skrýt čivy

A vzdát se v náruč zimy zim

 

Jsem jak prut křehký neohebný

S větrem se sklonit neumím

Tak belhám světem nalomený

A každý závan protrpím

 

Než potkám tě ke kapli jdoucí

Tvých očí lesk zřím nehynoucí

Až v úžasu poztrácím dech

 

Tvá ruka k mé se směle blíží

Já pevně stojím bez obtíží

A líbám vlhkost na tvých rtech