Pavel Šavel (Občasný)

ano, přesně to jsem čekal, jen jsem, ouvej, doufal, že ty se tomu zrovna vyhneš. proto jsem si připravil argument, kterej se může zdát zcela nepoužitelnej pro tenhle případ, ale když se nad tim člověk zamyslí, je to vlastně totéž. pravidla fotbalu jsem taky nikdy nečetl, ale znám je dokonale, stejně tak pravidla tenisu. a pravidla jsou ve sportu to samý, co v literatuře teorie. jen si s nimi v literatuře a hlavně pak v poezii dělá každej co chce. proto pokládám pravidla sportu za pevnější, než pravidla poezie. uznávám, že jsem na asonanci docela zapomněl (to ovšem neznamená, že bych k ní zcela evidentně nedospěl. pozor! fotka může mást i oko zkušené...). ale proč jsem na ni zapomněl: od začátku jsem říkal, že mi zrovna tady chybí rým - a tím jsem myslel rým standardní, onen banální a dneska poměrně zavrhovanej, přesto u songů žádanej... promiň mi, že jsem si ve svý hlouposti vůbec dovolil představu, že sedíš u počítadla a posouváš kuličky přesně podle počtu slabik! promiň mi taky, že jsem si tuhle básničku, tenhle vdovin song, dovolil zpívat! rytmus týhle básně výbornej neni. nejvíc ho, kromě těch useknutejch konců, ruší stínem v poledne se dloužíš - to je skoro odjinud. z jiný básničky snad? nebo jen hezkej obrat od Legátový, kterej ti utkvěl v paměti? ne, netvrdim teď, že bys schválně použila slova z knížky, jak by se mohlo zdát. jen hledám důvod, proč rušej jinak poměrně slušnej rytmus básně. ještě mi vadí ve kterých spí tvoje žena - hlavně slova kterých a spí, čněj nad všemi svou dosud v básni neobvyklou dýlkou a musim znovu opakovat: rušej rytmus. rytmus, kterej neni výbornej. promiň mi, ouvej, mou nedospělost a s ní spojenou drzost, mohl jsem mlčet a němě zírat, jak je ten rytmus výbornej a forma dokonalá. neudělal jsem to.

a nakonec mi promiň, že i já jsem se rozhodl zavtipkovat. tvůj vtip jsem pochopil, chtěl jsem ho podpořit, ale to se nepovedlo. chyba je na mý straně.