j'en ai marre (Občasný) - 19.8.2003 >
Zdravím 3022!
Tak to vypadá, že Totemem zase obchází strašidlo českého jazyka. Tentokrát jsi si dal opravdu práci a je tam hodně zajímavých myšlenek k diskusi, toho si cením (jinak bych se věru nad tím moc nezamýšlel). Přesto mám závažné připomínky k tvému způsobu argumentace. I když to bude asi hodně ostré, ber to, můj milý anarchistický jazykový revolucionáři-pokrokáři, jako rady někoho, kdo zase revoltuje na jiných frontách – a má, stejně jako ty za sebou pár bitev…
I. Argumentace obecně
Hned v prvním odstavci jsi jasně a tvrdě deklaroval žánr, ke kterému se tentokrát hlásíš. Za slovem argumentace je váha dlouhé tradice. Vážný argument může rozhodnout na vážkách vah, jazyk to říká jasně. Tradice argumentace je, ať chceš nebo ne, poměrně stará a rozsáhlá – a v tom je její váha, proto nám říkáš, že budeš argumentovat. To abychom zbystřili sluch a brali tě vážně. Tvá smůla (jako většiny anarcho-revolucionářů, haha) je v naprostém nepochopení této tradice, kterou se snažíš využít. K argumentaci patří jasnost pojmů se kterými pracuješ, důslednost, opatrné zacházení s fakty, věcnost. A hlavně důvěra. Pokud s tebou budu diskutovat, musím věřit, že vůbec víš co mluvíš. To se ti však podaří dost těžko, když např. píšeš : „Myslím, že jednoznačně spíše ne“; co si mám myslet – je to jednoznačně „ne“. anebo o tom pochybuješ a je to „spíš ne než ano“. Možná, že jsi se jen překlepl a já tu slovíčkařím – ale už jen to, že o tom vážně přemýšlím je překážka v tom, abych uvěřil tvojí kompetenci argumentovat.
II. Jako vždy: pojmy a dojmy.
Tvá argumentace je jistě krásně svůdná. Až mě to zarazilo, ale už druhé soustředěné čtení odhalilo nedostatky. Při dalším čtení jsem už došel k tomu, že máš slušné vlohy pro demagoga eskamotéra. Což není to pravé pro anarchistu (prosím, ber z nadsázkou, že tu z tebe dělám anarchistu) diskutéra. Předvedu ti teď několik pojmů, kterými žongluješ takovým způsobem, že je to na hranici vkusu.
II. a.
Gramatika a pravopis.
Píšeš o tom, že jazyk se vyvíjí přirozeně a gramatická pravidla nikoliv. O těch rozhodují učení mloci. Dovol, abych tě upozornil, že gramatika (tedy pády, stavba věty, slovosled, zájmena) je důležitým mezičlánkem mezi myšlením a jazykem. Těžko by bez gramatiky jazyk vůbec fungoval, nemluvě o řeči. Nelze ji tedy pominout ani zdaleka tak snadno jako pravopis.To o čem rozhodují učení mloci je zejména pravopis. Tedy jen část gramatiky, která opravdu záleží na dohodě. Což je mimochodem ta část fronty,na které stojíme spolu: boj proti zdánlivým nutnostem a přirozenostem. Tímhle matením pojmů ubližuješ leda sobě, opět ti nikdo neuvěří, když nevíš o čem mluvíš, zkresluješ a zjednodušuješ.
II. b.
Tradice a konzervativizmus
Nechtěl bych tě zatěžovat přílišnými kecy, ale tradicí se jako student sociologie zabývám asi trochu víc než ty. Tradice je samozřejmě velice funkční záležitost, proti které nemá smysl bojovat. Takže věta: „…blahořečím svým předkům, kteří dokázali tradice odvrhnout, vyměnit oštep za luk…a hrůzovládu za demokracii“ je prostě pitomost – tradice střídá tradici. A demokratická tradice věru není moc pragmatická, jak všichni víme. Přesto z jakýchsi sentimentálních důvodů (jako třeba lidská práva a svobody) nedáváme přednost z hlediska rychlosti rozhodování efektivnějšímu osvícenskému absolutismu. A troufnu si říct, že ve státě s absolutistickým řízení by měl tvůj návrh daleko větší šanci na realizaci – stačilo by přesvědčit jednoho člověka a to bys možná svými eskamotérskými kousky zvládl. Tradice je zkrátka živnou půdou hodnot a jako taková je velice funkční. Ten stupidní odstavec bych dal pryč. Jestliže totiž zpočátku držíš tvář diskutéra, tady jsi zase zpět ve sloganech puberťáků. Myslím, že lidé méně otevření než já, by to rovnou zahodili.
Problém je samozřejmě konzervatizmus. Z mých prací víš, že speciálně politický konzervatizmus, zvláště v kombinaci s neoliberální úchylkou v ekonomii, považuji za čiré zlo v dnešní situaci. Jako příklad jedné z nejstupidnějších konzervativních organizací uveďme NRA, tedy Americkou střeleckou asociaci, jejíž perverzní předseda Ch. Heston byl spolu s Havlem oceněn nynejším militantním americkým prezidentem GWB. Každý kdo viděl film Bowling for Columbine má jasno. Takže bojuj proti konzervativizmu a nikoliv tradici, budem v tom spolu, haha. Haha. (to proto se směji, že v tomhle případě ti militantní tradice potřísněná krví, nikoliv inkoustem, nevadí; jestli si dobře pamatuji tvá dřívější díla)
II. c.
Já ve svém boji proti konzervatismu často navazuji na pragmatickou tradici. Tedy, stejně jako ty, bavím se o tom, zda je to účelné, závažné atd. I ty o tom píšeš, když se nás snažíš přesvědčit o tom, že když „je něco důležité, nemůžeme to pominout“. Zajímavé měřítko, haha. Podle něj totiž pravopis není důležitý. Nikdy, až než jsem potkal tebe, jsem o jeho dodržování nemusel přemýšlet, celou školní docházku jsem tento problém pomíjel. Takže u tebe se spíše jedná o zastávání poněkud zhovadilé verze pragmatismu, totiž oportunismu. Správně by tvé kriterium mělo znít: Co je pro mne důležité, to se teď bude řešit a to a´tak, že účel světí prostředky. Že by proto tolik překroucených argumentů?
Prostě, nepřipadá mi, že bys touhle argumentací mohl někoho přesvědčit o relevanci problému s pravopisem a o tom, že se nejedná o problém jednotlivce, ale systému. Přesvědčit někoho o tom, že tu máme systémový problém je dost náročné – tak trochu to řeším ve svých pracech (Pochodeň, tříska….se to jmenuje). Z tvého článku jsem pochopil, že bys nejraději řešil problém politicky. Tedy tou cestou , že by stát přestal vymáhat dodržování těchto neúčelných pravidel. Přeji ti hodně štěstí s prosazováním tvého problému na pořad dne. Jestli se ti to povede, dáš mi kurzy – mám pocit, že jsou i jiné problémy, které si takovou pozornost zaslouží.
III. Trable s písmem.
Opět, vůbec jsi mě nepřesvědčil o tom, že bys jen trochu chtěl, natož opravdu pochopil vztah mezi písmem a řečí. To je škoda, protože je to vztah oboustranný, jedno druhé ovlivňuje. Tvůj poněkud primitivní názor, že písmo je téměř totéž co řeč je ze hry. Už staří řekové, když k nim písmo féničané přinesli, pochopili, že je to něco nového (mluvili o písmu jako o „dračích zubech, ze kterých vyrostou vojáci“ – a písmo opravdu mělo vliv na infrastrukturu armády). Písmo je naopak dost odlišné medium komunikace oproti řeči. Mrzí mne, to – ale jsi to ty, kdo tu argumentuje o jazyku, gramatice a písmu, ty bys to měl vědět (jako frídom fajtr) líp než já. Rád se tedy podělím o své sporé znalosti tohoto média (tobě doporučím třeba Neila Postmana nebo McLuhana, abys měl tu správnou munici, hahahaha).
Takže. Písmo umožňuje rozvíjet tradici a udržovat (konzervovat) myšlení dosud nevídaným způsobem. Slouží jako obrovská paměť, jako zásobárna. Mnohonásobně překračuje kapacitu jednotlivce. To je možné taky díky tomu, že snáze než mluvená řeč umí opustit kontext. Tvé tvrzení, že „smysl slov a vět je totiž dostatečně patrný z kontextu“ je docela legrační, když se aplikuje na písmo. Jak si vysvětlíš nekonečné diskuse např. nad biblí? Jak si vysvětlíš to, že tvůj zmatený text lidé taky moc nechápou? Kdybych seděl v hospodě s tebou, hned bych se tě zeptal a rekonstruoval kontext. Písmo je většinou bez této možnosti. A proto je také daleko formálnější a víc svázané pravidly – to aby se nahradila ztráta kontextu. Proto třeba shoda podmětu s přísudkem v češtině. Zkrátka – přečti si McLuhana a pak uvidíš, že tvé zjednodušení je scestné a padají s ním i tvé „argumenty“.
III.
Ale což. Pojďme si představit, že tvůj návrh projde. Děti ve školách budou mít staré učebnice (nebo všechny přepsat?), rodiče jim budou psát obstarožní dopisy a nemluvím o tom, že za pár let bude třeba vydat zákony a knihy znova. Jak prosté. Jistě to tví oponenti, až je budeš přesvědčovat o užitečnosti a praktičnosti tvého návrhu ocení. To, že to je užitečné pro tebe neznamená, že pro všechny. V tom je právě rozdíl mezi pragmatismem (účelným) a opurtinismem (účelovým).
IV.
A konečně – v osobní rovině je pravopis otázkou vkusu čtenáře a tady prostě budeš narážet. Aby ses pobavil použiji taky uhozenou analogii, kterých je tvůj text plný. Nikky mi nevysvětlíš, že DJ Bobo má lepší rytmiku než Mahavishnu Orchestra. Předvedu ti na tom tvou argumentaci. Samozřejmě, že DJ Bobo má lepší rytmiku – jednak jednodušší, neruší to pozornost, jednak je to automat, takže stojí míň peněz (nemusíš platit bubeníka ani soupravu!) a hlavně nechodí pozdě na zkoušky, můžeš ho ztlumit nebo vypnout podle libosti…nemá blbý kecy, neprdí a nerozhádá kapelu.
Prostě, zvlášť v umění, které pokládám za řemeslo, je prostě obtížné přesvědčit někoho o svých myšlenkách a citech, jestliže se čtenář zadrhává na tom co jsi nebyl schopen ohlídat (stačí nechat si udělat korekturu, když publikuješ). Mám rád Kryla, ale je fakt, že neumí ani hrát ani zpívat – ale vykoupil to textem. ˇPromiň, ale nezdá se mi, že bys dosahoval jeho výjimečnosti. Pro srovnání: když chce mít Nohavica dobře zahranou kytaru (byť je sám zručný!), pozve si Plíhala a nezačne dělat interview, kde vysvětluje, že je to jen předsudek, že každý tón má být přesný a čitelný…..
Poučení z této analogie? Snaž se vystříhat analogií ve svých argumentacích. Analogie jsou výjimečná didaktická pomůcka, ale ne argument. Nebo věříš argumentům šéfů Temelína, když mluví o tom, že problémy při uvádění JETE do provozu jsou jako dětské nemoci. Neznám tak nechtěné, drahé, zbytečné a nebezpečné dítě!!!
Takže to shnem:
1) Nauč se opravdu argumentovat a vědět o čem mluvíš, čti a uč se
2) Přesvědči druhé o tom, že pravopis není jen tvůj problém, ale i jejich, že je to systémová věc a že je účelné jej změnit
3) Smiř se s tím, že pro lidi je tradiční pravopis opravdu otázkou hodnot a vkusu, takže musíš svou argumentaci obrátit tímto směrem. Tedy přesvědčit je, že jednoduchost a pohodlnost (určitě pro tebe, já bych se znova přeučovat pravopis nechtěl, to se radši tenhle naučím pořádně!) je větší hodnotou než to, že máme nějakou identitu, řeč atd. A v neposlední řadě je přesvědč třeba o tom, že pravopisně bezchybný text je nevkus---
Promiň mi můj tón, ale jak vidíš, předvedl jsi (cením si, že snad v dobré víře!) šílenou karikaturu argumentace. Ale mluvím zcela vážně, když říkám, že čekám na tvůj další text, kde bys mohl - poněkud víc zasvěcen do problému – rozebírat opravdová pro a proti takové reformy pro společnost (ne jen pro tebe). Jsem zvědav, už jen proto, že mám výše popsaný odpor ke konzervativcům, kteří hodnotu života nechávají daleko za hodnotou militantní tradice americké ustavy a jejího možná kdysi účelného zavedení držení zbraní pro vlastní potřebu. Nebo je snad USA tou nejbezpěčnější zemí na světě? Nebo je v pořádku, že tam kulkou zemře ročně přes 10 000 lidí, zatímco v Evropě a Japonsku se při součtu nedostaneme ani na polovinu? Takhle vypadají argumenty – pusť si Bowling for Columbine, příručku mladého antikonzervativce!
Zdar a hodně štěstí v tvých bitvách.