|
|
|
Úvaha o kouření..... Autor: Geraldine (Občasný) - publikováno 14.10.2000 (19:36:04), v časopise 17.10.2000
|
| |
Nemůžu říct, že bych nějak kouřila.Vlastně ani nemůžu říct kdy jsem začala kouřit.První cigarety jsem měla asi ve čtvrté třídě a byla jsem jako zfetovaná.Kecala jsem blbosti, odborně jsem rozebírala život a byla jsem jako totálně opilá, zfetovaná, nadupaná drogami....Prostě jsem byla úplně 'jinde'.
Potom jsem si koupila v páté třídě cigarety.Trochu roztřesená jsem přistoupila k trafice a řekla : 'Táta by chtěl....' Tenkrát mi je prodala, protože tenkrát ještě nebyly důvody nevěřit takovým malým dětem.Dneska už by mi je takhle asi neprodali.
Pak jsem se na celé kouření vykašlala, příležitostně v šesté třídě jsem si dala, když mi někdo nabídl, ale bylo to málokrát.Potom jsem šla do primy, protože jsem zkoušky dělala z šestý třídy.To už jsem si sem tam párkrát koupila nějaké ty cigarety, protože jsem byla o rok starší.Všem bylo dvanáct, mně bylo třináct.Byla jsem zvyklá na to, že si můžu dovolit víc než oni.Pak jsem na cigarety a kouření nějak už ani neměla čas, náladu a ani ne chuť nebo peníze.
V sekundě jsem začínala jakž tak kouřit, všechno bylo fajn, ale pak jsem jednou jela na rockovou sobotu.A tam mi bylo zle....Několik cigaret, pořádná pařba, umělá mlha, hlasitá hudba, diskotéková světla....To všechno udělalo svý a já jsem se poprvé z kouření pozvracela.Bylo mi šíleně špatně, pořád jsem zvracela a bylo mi moc a moc zle.Přísahala jsem, že už nikdy nebudu kouřit.Podařilo se mi to až do lyžáku, co byl asi za tři měsíce po tom.Koupila jsem si krabičku cigaret a nějakej ten alkohol, protože jsem tam slavila narozeniny.Tím jsem si zase zvykla na kouření, ačkoli někdy se mi tak motala hlava a bylo mi špatně, že jsem se příšerně motala.(Jednou jsem byla u táty v Praze a zpátky jsem jela domů vlakem.Motala se mi hlava a chtěla jsem si sednout.A tak jsem si sedla na perónu.Pak jsem málem spadla do kolejiště.)
Zvykala jsem si ale.Rozhodně jsem nekouřila pořád.
Při nástupu do tercie jsem si začala kupovat cigarety pravidelně.Ačkoli jich hodně rozdám, hodně jich i vykouřím.Myslím, že už se pomalu stávám závislá, protože když mám peníze, hned si jdu koupit cigarety, ačkoli ty peníze mám na něco jiného, nebo i když ještě cigarety mám.
Pomalu se asi stávám závislou, ale ještě pořád jsem ve fázi, kdy se tomu dokážu ubránit, sice to bude trochu divný, navyknout si znova že mám po kouření, ale půjde to.Zatím jsem si ještě nestanovila datum kdy přestanu, protože ani nějak ještě nechci.
Teď jsem si ale tak nějak vzpomněla – všude ve starších časopisech pro děti a tak bylo jak je kouření škodlivé.Třeba takové rychlé Šípy.Mládež co tam kouřila byla označována za slabochy, co nic nedokážou, nic nezvládnou.Dneska se tomu tak akorát zasměju.Možná hodně mladých lidí začíná kouřit i právě proto, že už takové časopisy nejsou.Už se nikdy neříká, že kouření je škodlivé a všichni co kouří jsou slaboši.-Alespoň v časopisech pro mládež ne.
Co mi kouření dává?No spíš vím co mi bere – určitě nejen peníze, ale hlavně i zdraví.A dává mi takovej zvláštní pocit.-Když kouřím.Že už jsem samostatná, velká a že už něco dokážu.Ačkoli kdybych už byla velká a samostatná, tak bych věděla, že tohle všechno je pěkná blbost.Rozhodně ale nechci říct, že si připadám dospělá, protože to je většinou důvod proč moji vrstevníci kouří.Aby mohli říct : 'Podívejte jsem dospělý, kouřím, prodají mi cigarety.'
Nedokážu říct proč kouřím.Dřív mě považovali za frajera – 'Podívejte se na ní.Kouří, protože si myslí že se tím od nás odliší, protože je starší.Určitě kouří jen tam, kde je jí vidět....'.Pak mě ale párkrát viděli i jinde.Samotnou, na místě kde ani nebylo moc lidí a já kouřila.Od té doby si to už o mně nemysleli.
Kouření někdy sbližuje lidi.Za tu dobu co mám k dispozici cigarety a kouřím jsem se seznámila s hodně lidmi.Stali se z nás kamarádi.A nesbližují nás většinou jen ty cigarety.Máme stejné názory na různé věci, máme rádi různé hospůdky a vinárny, máme společné zájmy....
Když jsem byla malá, tak jsem si říkala že nikdy nebudu pít, kouřit a tak.Jenže pak jsem poprvé ochutnala alkohol a zachutnal mi.Po cigaretách jsem se cítila skvěle, dobře se mi spalo když jsem si jedno večer zapálila, lépe se mi i učilo, když jsem si dělala přestávky mezi učením a kouřila jsem.
Strašně rychle jsem tím dospěla.Myslím že to není jenom těmi cigaretami.Připletl se do toho i rozvod rodičů, potom taky to, že matka často lítá do zahraničí a já jsem doma sama s bráchou.A ten ačkoli už mu bude 18, je takový že doma nic neudělá pokud za ním nestojí matka.A tak jsem se musela naučit alespoň částečně vařit....Musela jsem se naučit, aby mi nevytekly nervy, když jsme doma s bráchou sami a já sotva domyju nádobí, tak najdu u něj v pokoji nádobí, které tam měl tak šikovně zahrabané, že jsem ho před tím nenašla a tak.
A abych to začala všechno dobře stíhat, připletlo se do toho právě i to kouření a další věci.
Teď už jsem zvyklá, že jednou v týdnu vyrazíme s kamarády na skleničku, pokecáme o životě a zakouříme si....
Cigareta blahodárně působí jako náplast na všechny ty hádky s mojí matkou....Jednou jsem se s ní strašně moc pohádala, ale úplně šíleně.A pak jsem si celá vzteklá slíbila, že budu strašně moc kouřit a pít a že se nakonec podřežu, protože tenkrát to byla opravdu moc velká hádka.Kouřit (strašně moc) jsem začala, pít ani moc ne a taky jsem se nepodřezala.I když....Někdy jsem tak strašně naštvaná že k tomu nemám daleko.
Většina mých kamarádů má stejné problémy.A tak si to všichni léčíme a uklidňujeme kouřením.
Před nedávnem jsem ale potkali takovou malou holčičku, co mohla chodit tak do první třídy.Míjeli jsme jí a kouřili jsme přitom.Ona, když šla okolo nás, tak si zacpala nos. 'Asi jí tak navedli rodiče, možná ve škole.Kouření je škodlivé děti, braňte se tomu.'
Smáli jsme se jí a kdosi řekl, že jednou bude stejná jako my.
Teď mě ale napadá : Byla jsem tenkrát taky taková jako ona?
|
|
|