|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
“Každý člověk je úžasné stvoření. Je v něm všechno, od vznešeného až po špínu.”
I.Bergman
Jsem normální člověk, nemyslím, že bych se společnosti nějak vymykala, takových jako jsem já, je mnoho, ale jen málokdy někoho takového potkáme.
Nevymykám se ani tomu, co řekl pan Bergman, tedy, je ve mně dobré i zlé. Nedávno, je to asi tak měsíc, jsem v sobě objevila něco, o čem jsem vůbec neměla ponětí. Něco, co většina z nás vítá s nadšením, ale zároveň si neví rady. Kam s ním? S tím pocitem.. Přemýšlím. Dobré, či zlé? Nevím, jak s tím začít..zkrátka, nějak jsem “přehodnotila” svou sexuální orientaci. Každá mladá dívka miluje nějakého toho chlapce, vyspí se s ním, i když je třeba ještě pod zákonem, tak je to správné, říká společnost. Já v sobě našla ale něco jiného. Je to láska k ženě, bláznivá, senzační, vzrušující, proklínaná, zatracovaná.. Je to teprve měsíc a já vím, že jsem někdo jiný. Jak jiný? Může se člověk tak najednou změnit? Myslím, že ne.
Jak můj úvodní odstavec souvisí s citátem.? Vůbec. I když přece jen, i tohle je jedna z těch stránek, o kterých se Bergman zmiňuje. Otázkou zůstává, jestli je to ta dobrá, vznešená, nebo je to špína a hnus. Většina lidí tuto lásku zavrhuje. “Není to normální!”, slyším všude kolem sebe. Přemýšlím, proč jsem napsala “tuto” lásku, proč říkáme lásce mezi ženami lesbická, když je to láska jako jakákoliv jiná. Je to prostě láska, čistý cit, který nelze změnit. Nemůžete ho vzít, umlčet, zabít, je tu pořád! Někdy strádá a bojí se, bojuje o své místo na slunci, má pocit, že jí nikdo nerozumí. Ale potom přijde někdo, kdo ji pozvedne, zapálí a bude ji s vámi bránit. Jistě víte o čem mluvím. Každý z vás to zažil, ten pocit....Pocit zatracení, nesmyslnosti života, který však byl dřív nebo později vyvážen tolika šťastnými a krásnými dny, kdy jste věděli, že ten druhý je tu pro vás a že vám dává to samé, co si od vás bere. Je to krásné, že? Ten pocit...!!
O tohle chcete mě a spoustu jiných svou intolerancí připravit. Nedovolíte nám poznat polibek na denním světle, známe ho jen pod rouškou noci nebo mezi stěnami našich bytů a pokojů v laciných hotelech. Chcete nás zavrhnout do světa nejistoty a strachu? Povězte mi, jak můžete říct, že něco tak čistého jako je láska k bližnímu, ať už je jakýkoliv, patří mezi špatné lidské vlastnosti? To přece nejde a vy to víte!
Nevím, proč jsem pro svou úvahu zvolila právě tohle téma. Asi proto, že ze sebe musím své pocity dostat. Potřebuji, aby lidé věděli, že tahle láska je stejná jako ta jejich. Potřebuji, abych to věděla já sama. Potřebuji to možná proto, že jsem se s tím sama ještě nevyrovnala. Sama na sobě vidím intoleranci a xenofobii v naší společnosti. Sama na sobě, ve svém vnitřním boji....
|
|
|
