|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Sponkou do vlasů odemknu zámek Tvých očí a budu se bát úsměvů polibků ve stínu bramborové natě.
Miláčku, počkej až pohádku noci nám nevěra zhasne a Světluška roztančí píseň snění.
Jsem kamínkem ve vodách mámení co čeká až proud slovíček jej v oblázek změní.
Snad svit měsíce, jež došel k nám před chvílí Tvůj údiv zahalí do říkanek pochopení ...
Snad...
Samota krájí můj chléb a čeká s věrností psa až kostičku výčitek jí hodím a já tolik
bych chtěla říci : " Dnes už DOST ! "
Kam schovala se radost mého srdce, vždyť dávno už jsem dopikala.
Zas jednou nerozumím a přesto mě máš rád ...
Misky vah balancují mým životem s nevýslovnou rozkoší. Kde vzaly tolik odvahy
si se mnou hrát ? Hádanky prorůstají mou duší a řetízek zezelenal prázdnotou.
Kolik myšlenek jsem poztrácela nad " duchaplnými " monology ? Kolik jen ?
Dívám se skrz obraz nahé dívčiny. Podoba mé cudnosti jí nesluší a tak doufám, že bylinky Jana jí připomenou směr
až svíce studu zhasne. Heřmánek ve vlasech zlatavě touží po Tvém dechu. Objímáš s rozpaky mé tělo a šeptáš :
" Nikdy tě neopustím ..."
Ráda bych věřila.
Světluška umíra do ticha a já přeji Tvým očím DOBROU NOC ...
Sponku do vlasů jsem včera ztratila ...
|
|
|