Po...
6 let zpátky
Zlomil bych se tehdy v kolenou
Bez chtění k postavení bych se zlomil
A klečel k tobě – k zemi
Blíž, ale…
Místo vody jsem hledal kal
Koho jsem tehdy miloval?
Sebetrýzeň,
Jak ti neříct,
Že zapomínám kraje, které byly tebeprázdné,
Abych tě sebou miloval,
Aby voda pod splavem na Mrlině nebyla jen vypůjčený čas,
Než protečeme
Do nenávratna nás
Aby to byl do mlčení
Vchod, ale…
Tolik slov…,
Když chtěl jsem ti dát ústa, jež jsem neměl ani
Iluzí vína
Po zvětrání
Nebyl jsem!
Ani sebou
Ani svým
Nebyl jsem v prázdném sebeptaní,
V tvých plných tvarech,
Když jsem ti psal:
nemůžeš se ohlédnout, jsi proud
a já jen tichý břeh
Tolik křiku pro tichý zpěv…
Tolik sebelhaní křičeného pod vlastní jazyk
Sobě
O sobě
Když jsem ti chtěl dát svoje ústa
Vložit je do tvých
A zůstat tebou,
Když jsem ti říkal (a ústy při tom srůstal):
Tolik ticha tebe, když vstoupím,
Do toho nejkrásnějšího vlhkého okamžiku
A jsem svým mezinožím tebou
Ale hlava
Ta pozůstalá hlava před početím
Byla sebou jen
v sobě |