Paní učitelka se ptá dětí, jak by si vymalovaly svůj pokoj.

Anička povídá: „Mě by se líbil na růžovo, tam by bylo dobře mým panenkám.“

Daneček odpoví: „Já bych ho chtěl mít bleděmodrý jako je letní nebe.“

„Dobře děti, a co ty Pepíčku?“

„No já bych tam nakundil proti voknu zelenou, nad postel bych mrdnul fialovou, na strop bych nasral hnědou, u stolu bych vypíčil černou, přes to bych jebnul pár cákanců …“

„Už dost! Přijď za mnou po škole s tatínkem!“

Když se oba dostaví, učitelka Pepíčka vyzve, aby to tatínkovi zopakoval. Pepíček poctivě slovo od slova zopakuje a ve stejných místech jako paní učitelka ho udivený otec přeruší:

„Ty Pepo, poslyš, já se teda paní učitelce nedivím. Nebudeš to mít moc tmavý?“